V červenci rezignovala značná část členů poroty Státní ceny za literaturu, mezi jinými i její držitel Petr Hruška, který k tomu uvedl: „Od včerejška náš stát reprezentuje odpuzující vláda, která svoje posty vyhandlovala s komunisty… Státní cena za literaturu je cenou reprezentativní, přičemž nereprezentuje pouze oceněného spisovatele, ale i vládu, jejíž vůlí je cena udělována. Nechci a nemohu se podílet na této reprezentaci vlády…“ Kolem Hruškova gesta se rozhořela v literárních kruzích poměrně ostrá debata. Státní cena, jejíž renomé je – na rozdíl od státních vyznamenání, jež si politicky přisvojili poslední dva prezidenti – značné, se stala věcí politiky. A to nikoli vinou „odpuzující vlády“, neboť i dle Hruškových slov „jde o reprezentaci nepatrnou a většinu společnosti nějaká literární cena samozřejmě upřímně nezajímá“, ale vinou odstupujících porotců. Tak jsme si zabili jednu důležitou cenu, která mohla skutečně odrážet to, co česká literatura přináší, neboť nebyla v rukou politiků, ale odborníků. Až budou své posty dávat všanc hasiči, lékaři či učitelé, protože jako státní pracovníci nechtějí spolupracovat s „odpuzující vládou“, bude ještě líp… Osobně bych jako obranu před babišizací ČR navrhoval uvážlivější kroky.