V předvolebním čase se opět projevuje teror politického marketingu a kulturního úpadku, který stíhá další generaci lidských bytostí. Můžeme se spravedlivě rozhořčit nad postfašistickou mobilizací, zasmát se dechovce KSČM, číslu na Andreje, TOP 09 opět zachraňující demokracii, přesvědčivému „jasněééé“ ČSSD a smutnit z mizerných vyhlídek většiny sympatických subjektů. Předvolební materiá­­ly jsou však pozoruhodné svými ideologickými obsahy. V tomto směru si ceňme sloganu ODS „Planetu z Prahy neochladíme“. Je tomu více než deset let, co na sjezdu ODS vystoupil pozdější ministr životního prostředí Tomáš Chalupa a shrnul ideologii této letité strany. Obsah jeho projevu umístil „ódéesku“ mezi produkty východoevropské transformace; mezi strany, které spojily odpor k přerozdělování s centralismem, divokou kapitalistickou akumulaci s nacionalismem, zaříkávání se svobodou s policejním státem, odpor k občanské společnosti s fetišem velkoprůmyslu. Nyní, po letech, lze výraznější posun spatřit právě v klimatickém nihilismu. V postoji, v němž se snoubí apatie a nechuť vyrovnat se s důsledky vlastního jednání s dětinskou radostí z nastávající zkázy: párty skončila, ale proč si nedat ještě pár panáků. „Strana svobody“ byla vždy především stranou svobody zanechat po sobě spoušť. Nyní to alespoň neskrývá.