Uhlí se v Evropě spaluje stále v hojném množství, ale se sociální prestiží uhlobaronů už to není, jak bývalo. Dobrým příkladem je Daniel Křetínský a jeho strastiplná pouť vysokou společností. Nákup fotbalové Sparty, postup známý v prostředí ruských oligarchů, mu moc neprospěl – výkony klubu jsou nevalné. Učenlivý Dan tak přestoupil na strategii jiného uhlobarona, jistého Bakaly, a začal kupovat média. Za pomoci bankéře Matthieua Pigasse vstoupil do akciové struktury skupiny Le Monde. Sny o ovládnutí nejprestižnějšího francouzského deníku však během pouhého roku vzaly za své. Redaktoři a zástupci zaměstnanců několikrát vystoupili proti novému akcionáři a podobně se zachovali i významní představitelé francouzské kultury v petici na ochranu nezávislosti deníku. V polovině září se redaktorům podařilo přesvědčit bankéře Pigasse, aby podepsal dohodu, která má výrazně ztížit postavení Křetínského. Další významný akcionář Xavier Niel dokonce navrhl, aby Le Monde vlastnila nadace, jako v případě ­deníku The Guardian. Když v roce 2010 Pigasse a Niel investovali do Le Mondu, využili toho pro výrazné zvýšení své společenské prestiže. A teď o ni evidentně nechtějí přijít kvůli nějakému východnímu oligarchovi. Zdá se tedy, že svoboda tisku ve Francii vděčí snobství tamní velkoburžoazie za mnoho.