Neúcta soukromých investorů k architektuře 20. století není žádnou novinkou a všichni s ní bohužel už tak trochu počítáme. O to větší překvapení nastane, když se k podezřelé rekonstrukci uchýlí státní, ba dokonce kulturní instituce. Před pár dny prosáklo, že se Národní divadlo chystá rekonstruovat ceněnou Novou scénu, kterou projektoval Karel Prager a v jejíchž interiérech najdeme práce špičkových designérů. Národní divadlo neinformovalo o rekonstrukci této významné budovy nejen veřejnost, ale ani odborníky a podle informací z médií hrozí, že by některé cenné prvky mohly zmizet v nenávratnu. Kdo jiný než státní organizace by měl přitom jít příkladem a přistupovat ke kulturnímu dědictví odpovědně a maximálně otevřeně? Navíc je tu i zcela praktické hledisko. Rekonstrukce je placena z veřejného rozpočtu – veřejnost by tak měla vědět, jak budou její peníze použity. Pokud se o podobných případech dozvídá až ex post, její nedůvěru v rozdělování veřejných peněz to jen prohlubuje. I kdyby rekonstrukce Nové scény nakonec proběhla na jedničku, může na tajnůstkářství Národního divadla kulturní sféra nakonec doplatit.