Studio Hrdinů, Praha, psáno z reprízy 22. 2. 2022

Obří koule vytvořená ze zmuchlaných hadrů se ztěžka valí po jevišti, načež se z ní vyklube hudebnice a zpěvačka Ridina Ahmedová jen ve spodním prádle a dlouze a významně se zadívá do publika. Po chvíli si ale uvědomíme, že hlavní roli v téhle situaci hraje pohled opačný – zírání publika na její „sádlo“. Inscenace Sádlo, kterou Ahmedová performovala i na letošní Malé inventuře, je „představení pro jednu ženu a okolí s názorem“ a vzniklo v režijní spolupráci s Alenou Dittrichovou na motivy stejnojmenné šestidílné podcastové série rádia Wave, která zaznamenala na začátku minulého roku značný ohlas. Jde o divadlo, které působí jako terapie a jednotlivé scénické nápady v něm pobaví – třeba když si Ahmedová rudou rtěnkou namaluje přes záhyby kůže na břiše obří rty a vzniklými ústy pak nechá promlouvat hlasy, které zazněly právě v podcastové sérii. Ženy vzpomínají na šikanu, kterou zažívaly kvůli „kilům navíc“, na odpírání jídla, na nadávky a zesměšňování ze strany příbuzných a blízkých… Zaujme i sekvence, kdy se analogicky k vrstvení oblečení, které má vše „nevábné“ zakrýt, vrství melodie – za pomocí looperu Ahmedová vytvoří pouhým hlasem mohutný souzvuk, který po čase začne publikum téměř terorizovat. Performance sice nepůsobí tak silně a očistně jako úspěšný podcast, na to je zde scénických nápadů přece jen málo, přesto ale Ridině Ahmedové patří body navíc – nechat na svém těle, které muselo za svůj život unést kvanta urážek, pást oči plného hlediště, to si žádá odvahu.