Moldavsko čeká na začátku června klíčová politická událost v podobě celoevropského summitu Evropského politického společenství, které se vůbec poprvé sešlo v říjnu minulého roku v Praze. Do hlavního města Kišiněva se sjede několik desítek hlav států a dalších vrcholných politiků od Turecka po Velkou Británii, což pro zemi této velikosti a síly představuje značnou výzvu.

Pro jeden z nejchudších států na kontinentu – zmítaný vnitřními nepokoji a ruskými snahami o destabilizaci – se bude jednat o určující moment, z nějž vyjde buď připraven na budoucí integraci do EU, nebo se naopak ještě více umocní vnitřní slabost, která může reputaci Moldavska podkopat.

V tuto chvíli je nejdůležitější, zda Moldavsko zvládne bez problémů pořádat rozsáhlý summit a vyrovnat se s nedostatky na straně vnitřní kapacity státu a bezpečnosti. Odpověď zní, že spíše ano, ale prezidentka Maia Sandu a její spolupracovníci se budou muset na sérii vysoce postavených meetingů s prominentními hosty velmi dobře připravit.

V opačném případě udělá Kreml vše pro to, aby Moldavsko vykreslil jako nefunkční stát, který je pouze v područí mocných a ve skutečnosti – i kvůli své slabosti – nikoho na Západě nezajímá. To by v mezinárodním prostředí rezonovalo velmi negativně.

O dnešním stavu věcí

Země se zhruba třemi miliony obyvatel je známá svou dlouhodobě složitou strukturou, vnitřní diferenciací a socioekonomickými problémy, které se v posledním roce ještě prohloubily vlivem ruské války proti Ukrajině. Moldavsko také dlouhodobě trpí masivním odchodem obyvatelstva do zahraničí, kde se dnes podle některých odhadů nachází stejný počet lidí jako v samotné vlasti. Zároveň ale platí, že emigranti na svou domovinu nezapomínají a finančními prostředky zasílanými zpět do Moldavské republiky se výrazně podílejí na vysokém procentu ročního HDP. Po změně volebního zákona v minulých letech se navíc emigrace ukázala jako výrazná podpůrná síla současných elit v čele s prezidentkou Maiou Sandu a nedávno zrekonstruovanou vládou premiéra Dorina Receana.

Sandu v prezidentských volbách v roce 2020 porazila prorusky orientovaného socialistu Igora Dodona, který stále usiluje o návrat na politické výsluní společně s oligarchickými uskupeními, jež byla odstřižena od státních penězovodů. Právě vnitřní polarizace a různorodost moldavské společnosti je pro tyto skupiny živnou půdou, protože na jejich základě mohou mobilizovat své podporovatele, častokrát kritické vůči vládě a současnému vývoji země.

Je přitom známo, že některé části Moldavska nejsou proevropským a prozápadním elitám příliš nakloněny. Sever a také jih země jsou v tomto ohledu velmi specifické a rozbití proruských tendencí se ve zmíněných regio­nech jeví jako velmi obtížný úkol. V případě jižního regionu je důležitý také kontext gagauzské samosprávy řízené z Comratu, v některých ohledech nezávislé na Kišiněvu. Přestože se jeho postavení nedá srovnávat se separatistickým regionem Podněstří, moldavští politici si elity z jihu dlouhou dobu takříkajíc kupovali, aby se neopakoval podobný scénář jako na počátku devadesátých let, kdy proběhla krátká, ale velmi krvavá občanská válka se separatisty.

Jakkoli jde o rizikovou situaci, nedá se říct, že by proruské snahy některých politiků, případně vlastní partikulární zájmy moldavských oligarchů převýšily nad pozicí vlády. Přesto jsou jejich hry o moc a přízeň Kremlu značně znepokojivé.

Zatím pod kontrolou

Mnohým se při této otázce vybaví nedávné prohlášení moldavské prezidentky Sandu, že země čelí nátlaku z Kremlu, který reálně usiluje o státní převrat. Situace na začátku února vypadala bezpochyby poměrně dramaticky, zpětně viděno však nevedla k žádnému radikálnímu obratu, ale spíše k zesílení západní podpory moldavské vládě a zintenzivnění tlaku na agenty ruského vlivu v zemi.

S nástupem nové vlády pod vedením premié­ra s bezpečnostním backgroundem nabraly věci rychlejší spád a moldavská vláda přijala celou řadu opatření za účelem posílení celospolečenské odolnosti. Protesty proti vládě začaly být více mapovány z hlediska jejich financování a celá řada aktérů sponzorovaných přímo z Kremlu byla odhalena. Zároveň začala moldavská vláda i díky západní podpoře více investovat do podfinancovaných bezpečnostních složek včetně armády, která v tradičně neutrálním moldavském státě nikdy nehrála zásadnější roli.

Moldavsko pochopilo, že pokud nezačne řešit základní problémy svých obyvatel, ale také těžkosti s energetikou a závislostí na Rusku, nebude mít šanci zvládnout příští zimu. I díky podpoře sousedního Rumunska země posílila svou energetickou diverzifikaci, ačkoli se v tomto ohledu musí ještě leccos vykonat.

I prezidentka ve svém vystupování vůči ruské agresi na Ukrajině v poslední době značně přitvrdila, na což Moskva reagovala výhrůžkami, ale i posílením financování diverzních skupin a výzvědné činnosti, které mají prozápadní a proevropských kurs oslabit a zemi v klíčovém geopolitickém postavení mezi Ukrajinou a Rumunskem vnitřně destabilizovat. Za tímto účelem také Kreml investuje rozsáhlé finanční prostředky, jak se ukázalo v rámci posledního masivního vyšetřování organizátorů proruských a protivládních protestů v Kišiněvě.

Situace se prozatím zásadnějším způsobem nevymyká kontrole, podpora vládě ale klesá a nadcházející volby do místních zastupitelstev mohou kišiněvským elitám ukázat první zdvižený prst. Pro moldavskou společnost bude v kontextu špatné socioekonomické situace důležité dosahovat úspěchů na poli zahraniční a bezpečnostní politiky. I proto je summit Evropského politického společenství strategicky významný.

Moldavsko je v pozici kandidátské země a musí se na mezinárodním kolbišti prezentovat jako schopný a efektivní partner, který je připraven zvládat složité výzvy a situace. Jen tak může naplnit 34 kapitol přístupových rozhovorů s Evropskou unií, vyčlenit na to všechny dostupné zdroje a ukázat vysokou míru flexibility a politického nasazení.

Sázky jsou tedy vysoko a Moldavsko musí zvládnout nejen blížící se summit, ale také měsíce, které přijdou po něm. Jinak budou mít místní elity ještě více problémů a protesty budou sílit i mezi lidmi, kteří je od počátku jejich působení – s vidinou bližší integrace s EU a Západem – jasně podporovali.

Autor je analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky.