Přeložila Alena Machoninová

Paseka 2023, 568 s.

Ljudmile Ulické vyšel v českém překladu další román, v němž spisovatelka podobně jako v Případu Kukockého skrze rodinné příběhy líčí společenskou situaci v Rusku. Tentokrát zvolila opravdu široký časový rozestup: hrdinové zakoušejí a někteří i aktivně tvoří dějiny od roku 1905 až po rok 2011. Jákobův žebřík se tak nevymyká ze série předchozích autorčiných románů – i zde Ulická čerpá z vlastní rodinné minulosti a tentokrát zapojuje do vyprávění úryvky dopisů svého dědy Jakoba Ulického. Kniha nejen svým názvem, ale i příběhem odkazuje ke snu biblického praotce Jákoba u Bét­-elu, který uviděl žebřík dosahující až k nebi, z nějž boží poslové žehnali židovskému národu. Ulická překračuje běžný interpretační úzus a vztahuje uvedené podobenství na celé lidstvo s otázkou, co se stane, když požehnaný národ vymizí – co bude následovat, až nezůstane ani jediný člověk, ale jen prázdný svět? Pravděpodobně i proto své vyprávění vsadila do krvavého dvacátého století s jeho válkami a represemi a za jednu z protagonistek zvolila scénografku Noru, která vytváří kulisy k Šumařovi na střeše, inscenaci vycházející z povídek průkopníka americké židovské literatury Šoloma Alejchema. Odpověď Ulická předkládá až na konci příběhu a možná až trochu cynicky prohlašuje, že i toto období skončí „dobře“, neboť po šťastném konci následuje smrt a člověk si jako přizpůsobivý tvor dokáže zvyknout na všechno. Právě kvůli tomuto eschatologickému vyznění kniha působí jako tečka za románovou tvorbou přední ruské spisovatelky.