Od svého založení v roce 2015 spolkem Kulturní invaze prošel Divadelní festival Kutná Hora řadou zásadních změn. Program prvních ročníků byl rozprostřen mezi několik lokací v centru města a prostory bývalého schwarzenberského pivovaru v okrajové části Sedlec, vyhledávané kvůli tamní kostnici a někdejšímu konventnímu chrámu cisterciác­kého kláštera. Neutěšený stav areálu (několika budovám scházela střecha) v mnohém korespondoval se spartánskými podmínkami a punkovou atmosférou, v níž se festival rodil.

Program sestavoval za přispění současného výkonného producenta a manažera Divadla X10 Kryštofa Koláčka kurátor a divadelní kritik Vojtěch Varyš. Těmto dlouholetým přátelům, vyznávajícím uměleckou a životní svobodu, konvenoval jistý typ outsiderství i jinakost divadelních postupů. Dramaturgie měla být dle jejich slov reakcí na „zabetonovanou situaci české festivalové scény“ a sloužit „jako prostor, odrazový můstek a laboratoř pro nové a překvapivé divadelní nápady“. V prvních ročnících se tak například s Divadlem Stoka představil doyen slovenské nezávislé scény, před několika měsíci zesnulý režisér Blaho Uhlár, nebo o generaci mladší divadelník Michal Hába, spjatý se soubory Lachende Bestien a Divadlo koňa a motora. Mimo to se v programu objevil režisér Jakub Čermák a jeho Depresivní děti, Lucie Ferenzová s Divadlem Kolonie nebo Jan Frič a Ondřej Novotný s inscenací z A studia Rubín.

V roce 2018 získal festival nový impuls, když se organizačního a produkčního vedení ujalo Divadlo X10. Vedle vynikající dramaturgie analyzující stav současného světa se pražská scéna k tomuto úkolu hodila i díky širokému okruhu spolupracovníků. V této době se programová nabídka rozšiřuje mimo původní česko­-slovenský prostor. Zároveň se stále důrazněji profiluje výběr titulů s ohledem na aktuální společenskou a politickou perspektivu.

Osamělí radikálové

Letos se festival přestěhoval z periferie do centra, a sice do městského Tylova divadla a také do Breüerových sadů, kde bylo šapitó již minulý ročník. Kromě nezávislé scény a různých performativních formátů z domova i zahraničí se v programu objevilo i studentské divadlo a dvě položky ze zřizovaných slovenských scén.

Právě inscenací Městského divadla Žilina Manifest jubilejní desátý ročník Divadelního festivalu začal. Autorský text Daniely Brezániové a Pavola Viechy, který jej zároveň režíroval, do sebe vstřebal nejrůznější manifesty a deníky radikalizující se mládeže, výsledky sociologického šetření zacíleného na extremismus ve věkové skupině do jednadvaceti let i eseje na aktuální témata, jako jsou klimatická krize nebo migrace, jež napsali na výzvu divadla právě zástupci této generace. Výsledný kompilát je úzkostným svědectvím o osamění mladých lidí, do jejichž životů nepřetržitě vstupují sociální sítě a kteří zůstávají izolovaní ve svých domovech. Na scéně se tak objevily čtyři provizorně řešené obytné kóje – mikrokosmy, kam se postavy uchylují před světem. Nad každou z buněk byla nainstalovaná projekční plocha, na niž se promítala aktuální virtuální aktivita jejího obyvatele – nekonečný tok informací, obrázků zvířátek, instruktážních videí a dalšího balastu.

Toto na první pohled sugestivní výtvarné řešení je nicméně pro inscenátory značně svazující a herci, kteří jsou po většinu času buď ve svých přístřešcích, nebo pár metrů před nimi, se musí spolehnout na slovní jednání a sílu vlastní osobnosti – s čímž nakonec celá inscenace padá. Do role mladých dospělých by bylo výhodnější obsadit skutečné představitele této generace, nikoli herce, kteří jsou jim věkem vzdálení, a navíc jim není tato narativní forma zrovna nejbližší. Přesto si tvůrci zaslouží respekt – už pro odvahu sáhnout po takové látce při vědomí současné politické situace na Slovensku i toho, že divadlo je zřizovanou organizací.

Zneklidňující krajina

První večer ovládli volné prostranství pod Vlašským dvorem za hojné účasti místních obyvatelé podmořského světa. Uskupení akrobatů zaměřených na pouliční divadlo V.O.S.A. Theatre v plenéru představilo své Návštěvníky. Svítící loutky mořských živočichů se díky loutkovodičům ladně vznášely prostorem, přičemž kulisu tvořila zářící scenerie kutnohorských historických budov v čele s chrámem svaté Barbory a bývalou jezuitskou kolejí, dnešní Galerií Středočeského kraje (GASK).

Kompozičně i atmosféricky vyvážený zážitek z hry světel a zvuků přišel i na konci druhého festivalového dne, a to při intervenci platformy Y Events, zaměřené na minoritní performativní a divadelní formy v rámci pobytové instalace. Kurátoři Anna Chrtková, Petr Dlouhý a Ester Grohová přetvořili pomocí rukodělných výtvorů, tkanin a dalšího materiálu šapitó v Breüerových sadech v jakousi odpočinkovou zahradu. Projekt Restful Garden kombinoval živé přírodniny s ready­-made objekty a uměleckými artefakty s digitální technologií. Živé tak bylo umrtveno a obráceně. V některých instalacích vynikl drobný detail, jiné byly hyperbolizované – jako květiny z drátů, průhledného tylu a LED světel namísto tyčinek a pestíku.

Klidová zóna posetá polštáři a poduškami nakonec ožila zvukovou performancí dvojice hudebnic a jedné tanečnice, evokující environmentální žal nad světem, jehož existence v dosavadní podobě zůstává krajně nejistá. Krajina adoptovaná (či adaptovaná) civilizací – potažmo uměleckým týmem Y Events – tak spíše zneklidňovala, než že by vybízela k tichému rozjímání a odpočinku.

Na poslední chvíli lidstva

Zmíněné zvukové performanci předcházela v pozdním odpoledni inscenace Filoktétés. Last Minute režiséra Ondřeje Štefaňáka, uměleckého vedoucího pořádajícího Divadla X10. Ten svým typickým způsobem narace rozložené mezi několik vypravěčů úchvatně rozehrává autorskou variaci Sofoklovy tragédie Filoktétés, již vytvořil dvorní dramatik a dramaturg divadla Ondřej Novotný. Svým poetickým jazykem vstoupil do antické předlohy, přičemž zvýrazňuje témata aktuální jak pro soudobou společnost, tak i pro sebe samotného. Jedním z nich je vztah otců ke svým dětem – téma, které lze u Novotného již nějakou dobu sledovat. Ohlasy a komentáře současných krizí splývají s těmi starověkými. Trojská válka, jež je středobodem řecké mytologie, tak evokuje probíhající válečné konflikty.

Last Minute má daleko k turistické představě sluncem zalité, pohodové destinace. Daleko více je předzvěstí zničení civilizace, totální apokalypsy, do níž se dost možná řítíme. V závěru tento pocit graduje s písní Zombie od The Cranberries ve strhujícím podání Václava Marholda za doprovodu bicích Jana Bárty a elektrické kytary Vojtěcha Hrabáka. Snad nebude tato inscenace jen vrcholem letošního ročníku Kutné Hory, ale propíše se i do nominací na oborové ceny, minimálně v kategorii inscenace roku.

Vedle hlavního programu tvoří paralelní linku festivalu pracovní diskuse, během nichž si předávají výsledky své praxe divadelníci napříč sektory i zeměmi, což je v českém prostředí stále spíše výjimečné.

Autorka je teatroložka a divadelní publicistka.

Divadelní festival Kutná Hora. Kutná Hora, 19.–21. 9. 2024.