Teologie je podle učebnicových definic věda zabývající se racionální reflexí náboženské víry a světa z pozice předpokládající Boží existenci. To může vzbuzovat oprávněné podezření mezi těmi, kdo její východisko nesdílejí – zvláště v zemi vyhlášené svou nízkou příchylností k institucionalizovanému náboženství. Jednu z jejích smysluplných poloh ukazuje nedávno vydaná kniha filosofa a religionisty Jana Motala Radikální teologie.

K čemu je teologie?

Už v roce 1994 jeden z významných současných sociologů náboženství José Casanova konstatoval, že „náboženské tradice na celém světě odmítají přijmout marginální a privatizovanou roli, kterou jim vyhradily teorie modernity i teorie sekularizace“. To v praxi znamená neustálé politické či vlivové ambice zejména výše postavených církevních představitelů, před nimiž je třeba se mít na pozoru.

I z letmého pohledu zvenčí je navíc patrné, že se v křesťanských církvích odehrává řada konfliktů. Ty svědčí o určité proměnlivosti a pluralitě, které jsou pro toto náboženství typické od jeho počátku. V těchto kontextech se ukazuje teologie jako podstatný nástroj k rozlišování životnosti, inspirativnosti či naopak škodlivosti jednotlivých vnitronáboženských proudů, který může být důležitý zvláště v kontextu země, jejíž náboženské špičky nepředvádějí nijak oslnivou snahu o udržení zbytku věřících. Právě v tomto smutném kontextu některých aspektů českého křesťanství, jež je dnes už jen stěží možné omlouvat přerušením vývoje za komunismu (kdy byla církev ve skutečnosti mnohem méně zastydlá), je třeba přinést alternativní vize víry a křesťanství. O to se pokouší kniha Jana Motala.

Radikální teologie předkládá sedm esejisticky laděných kapitol, které pojednávají o osmi výrazných osobnostech křesťanského myšlení od šedesátých let do současnosti. Jejich radikalita je pak odvozena od latinského slova radix (kořen). Všechny autory a autorky totiž spojuje hledání kořenů otázky Boží existence, což souvisí i s jejím zpochybněním poté, co Friedrich Nietzsche vyhlásil smrt Boha. Jednotlivé osobnosti pojí také radikální kritika moci, vědomí hodnoty člověka a jeho zodpovědnosti za svět, odvaha zpochybnit dosavadní základy teologie a hledání způsobů transformace křesťanství směrem k větší politické, sociální a environmentální angažovanosti. Důležitým východiskem pro stanovení hranic radikální teologie je pro Motala myšlení amerického teologa Thomase J. J. Altizera, spoluautora knihy Radical Theology and the Death of God (Radikální teologie a smrt Boha, 1966), která dala název kategorii, pod niž jsou tito různorodí teologové a teoložky řazeni.

Je třeba ocenit, že Motal hned v úvodu své knihy přiznává vlastní názorovou pozici a záměrně volí „muže i ženy různých národností, barvy pleti i sexuální orientace“. Základní otázka, s níž se k jejich dílu obrací, zní: „Jak lze dnes být radikálním křesťanem, a přitom nepřispívat k útisku, dehumanizaci a násilí? Jinými slovy: jak neopakovat to, za co jsme jako křesťané právem kritizováni?“ Důležité také je, že mnoho osobností, které v knize najdeme, se dočkalo rozsáhlejšího představení svých myšlenek v češtině vůbec poprvé.

Kritika moci

Každá kapitola je označena jménem myslitele a hlavním tématem, jemuž se věnuje. První pojednání s názvem Pokoj se pojí s teologem a aktivistou proti válce ve Vietnamu Harveym Coxem. V jeho očích se křesťanství stalo příliš spiritualizovaným a mělo by se vrátit více „do světa“. Náboženské pojmy by se opět měly vztáhnout k politické realitě: chceme­-li hovořit s Bohem, musíme se zabývat světem, píše Cox. A jak uvádí ve svém slavném výroku, který je polemikou s přístupem, jenž upřednostňuje kontemplaci a devocionální stažení ze světa: místem křesťanské bohoslužby je svět. Obrat k tomuto světu, tedy sekularizaci, Cox nepovažuje za tragédií pro křesťanství, ale naopak za naději. Motal rozpracovává i další Coxovy myšlenky. Například prvotní hřích chápe americký teolog nikoli jako pýchu, ale jako apatii, jako touhu po „klidu na práci“.

V podobném obratu ke světu pokračuje i ně­mecká teoložka a farářka Dorothee Sölle, od níž existuje v českém jazyce uchvacující výbor básní Daruj mi dar plačícího boha (2019) i několik teologických spisů. Sölle bývá nezřídka v české teologické literatuře označována za radikálně levicovou teoložku, aniž by však její myšlenky byly detailněji popsány. Motal se její teologii věnuje poctivě: představuje pro její myšlení klíčovou starozákonní metaforu egyptského zajetí, které je podle autorky analogické se situací současného člověka, přivyknuvšího na cynický individualismus a kapitalismem pohaněný hédonismus, jenž je „potlačením lidské duše“. Víra podle Sölle znamená boj s tímto cynismem.

Mezi další autory věnující se vztahu víry a polis patří François Laruelle, jemuž se věnuje třetí kapitola s názvem Povstání, a v šesté kapitole (Anarchie) pojednaný Jacques Ellul. Jejich kritika vládnoucí moci i soudobých podob křesťanství (zvláště z Ellulovy perspektivy křesťanského anarchismu) je velmi radikální, ale především inspirativní a podvratná i vzhledem k aktuálnímu stavu křesťanství jak v zemích střední Evropy, tak ve Spojených státech amerických.

Kniha obsahuje také dvě specifičtější témata, mateřství a sexualitu. Kapitola Mateřství je postavena na teologii Delores S. Wil­­liams a přináší konkrétní životní zkušenost, na jejímž základě obrací zrak k poníženým a utiskovaným v kontextu feministické teologie. Sexualita je pak pojednána na základě textů Theodora W. Jenningse a přináší alteritní, ale zároveň v liberálním prostředí u nás již známé křesťanské pojetí sexuality, které je odlišné od jejího obvyklého tabuizování jako místa pokušení a hříchu a od pojetí, jež nepřipouští jiné než heterosexuální vztahy.

Kontroverzní epilog

Možná nejkontroverznější z celé knihy je epilog, do nějž Motal zařazuje rovnou dva autory: Slavoje Žižeka a Johna Milbanka. Ačkoli dialog těchto dvou myslitelů dobře ilustruje sbližování současného radikálního křesťanství a levicové filosofie, Milbank není, jak uvádí Motal, jen tím, kdo chce zachovat prorockého a kritického ducha křesťanství, ale je také hlavním myslitelem a představitelem hnutí tzv. radikální ortodoxie. To bývá právem osočováno z teologického triumfalismu a neochoty vést dialog se společností, jak na řadě příkladů ilustruje teolog a publicista Jakub Ort ve svém textu Křesťanská metafyzika jako lék na nicotu? Radikální ortodoxie a její kritika postmoderní filozofie, jenž vyšel v roce 2018 v odborném časopisu Teologická reflexe.

Zde se snad jedinkrát projevuje fakt, že Motal není původně teologem. To by mu zároveň umožnilo i některé další autory šířeji rámovat a dát knize větší plynulost. Nicméně přiznaně volnější definice tématu i žánru mu ponechává možnost výběru osobností, které ho – jak explicitně přiznává v úvodu – zjevně oslovují, což dodává knize spád i energii. Na druhé straně publikace pokulhává, pokud jde o zvyklosti odborného stylu. Poznámky pod čarou jsou například číslovány neobvykle na každé straně nanovo, což je při čtení i případném citování nepraktické a rušivé.

Čtenáři se také může při čtení vybavit kritika českého teologa Martina Kočího, jenž nedávno pro web Věda a výzkum kritizoval českou teologii jako „překladatelskou vědu“, založenou na převádění toho, co si akademici přečetli v zahraniční literatuře, a neschopnou přijít s vlastními tezemi. Pro české prostředí, v němž toho ze současné teologie pohříchu mnoho nevychází, je však Motalovo pře(d)kládání velmi ozdravné. A to i přesto, že kniha v některých pasážích skutečně připomíná výpisky z četby.

Právě Kočí, který se stal před čtyřmi lety laureátem ceny za nejlepší evropskou teologickou knihu, postuluje tezi, že žijeme v době, která už není křesťanská, ale ještě není zcela nekřesťanská, což vyžaduje nové promýšlení úlohy tohoto náboženství. Tuto myšlenku s ním sdílí i Motal. Jeho kniha k tomuto hledání může přispět. Přináší do českého prostředí hlasy, které jsou důležitým korektivem konzervativního nebo opatrně liberálního křesťanského mainstreamu.

Jakkoli by kniha Radikální teologie mohla být formálně i obsahově uhlazenější, pozoruhodné je na ní především to, jak široké publikum může oslovit. Inspirativní je jak pro levicové intelektuály zajímající se o náboženství a spiritualitu, tak pro nábožensky založené lidi se zájmem o levici a kritiku moci. Zároveň ji lze doporučit všem, kdo se zajímají o současnou teologii, k níž toho v našem prostředí vychází pomálu.

Autor je teolog, komparatista a člen redakční rady revue Salve.

Jan Motal: Radikální teologie. Herrmann a synové, Praha 2024, 232 stran.