Epizoda Studna z Třiceti případů majora Zemana je jistě jedním z nejvýraznějších počinů normalizační popkultury. Ač je součástí propagandistického krimiseriálu, v paměti utkvěla především pro své hororové prvky, čímž je v národní kinematografii výjimkou z prakticky neexistující tradice tohoto žánru. Streamovací platforma Voyo se rozhodla ke stále ne zcela vyjasněné vraždě, jež epizodu inspirovala, vrátit v šestidílné minisérii režisérky Terezy Kopáčové a scenáristického dua Miro Šifra – Kristina Májová.

True crime po našem

Je jistě mnoho přístupů, jak tuto látku zpracovat. Lze se soustředit na hrůzu situace, tedy na prvek, kvůli němuž si Studnu pamatujeme nejvíce. Stejně tak je možné volit cestu demytizace a pokusit se o realistickou rekonstrukci. Nebo se dá dekonstruovat způsob, jímž propagandistická mašina využila ob­­skurní neštěstí jako paralelu k neuspokojivě uzavřenému úmrtí Jana Masaryka a rádoby bezelstně přišla s poučením, že někdy je lepší nenimrat se v napůl zahojených ranách. K tomu poslednímu mají tvůrci dokonce nakročeno, vždyť jejich vyprávění se zčásti odehrává v době, kdy probíhá televizní premié­ra daného dílu Třiceti případů majora Zemana, která spouští v přeživším Slávku Jelínkovi traumatickou reakci. Tato linka rámuje celé převyprávění jeho rodinné tragédie.

Tvůrci však nakonec od reflexe normalizačního kultu ustupují a jejich Studna je především pokusem o moderní „true crime“ s nádechem melodramatu, jež se dá připodobnit k „popovému“ stylu projektů Ryana Murphyho vznikajících pro americkou stanici FX a později Netflix (např. American Horror Story). To je trochu zklamání pro ty, kdo by chtěli vidět co nejširší pokrytí celého fenoménu nebo alespoň některého z jeho aspektů. Platforma Voyo nakonec nabízí vděčný audiovizuál­ní produkt, který politicky nerýpe ani nenabízí divácky nekonformní podívanou.

Studna sleduje vztah Marie a Standy Jelínkových, ztělesněných Johanou Matouškovou a Davidem Švehlíkem. Pár se dal dohromady na sklonku druhé světové války proti vůli nevěstiných rodičů, kteří už své dceři vyhlédli bohatého mladíka ze sousedství. Nad praktičností ale zvítězila láska. Tedy zprvu. Novomanželé se usídlili hned vedle Mariina někdejšího nápadníka (Jakub Prachař), který labilnímu Standovi ukazuje, jak se má správný chlap umět postarat. Komplikované sousedské vztahy i rodinné zázemí Jelínkových ještě nalomí dětská obrna syna Slávka, po níž si ponese celoživotní následky.

Život za plotem

V prvních dvou epizodách, když je Slávek ještě chlapcem, sledujeme relativně běžné rodinné drama, které skoro jako by mělo nakročeno k nadějnému závěru, vypovídajícímu o schopnosti soudržné rodiny překonat překážky. Po časovém skoku do šedesátých let však rychle ztrácíme iluze. Hrdinové se nacházejí ve zjevné křeči. Náladový a nepředvídatelný Standa do­vedl sousedské soužití na hranu násilných střetů a svůj dům obežene monstrózní, načerno postavenou hradbou. Marie se pokouší udržovat kontakt alespoň s nejbližší rodinou, která ale každý okamžik využívá ke snaze přimět ji, aby manžela opustila, což ji ještě víc utvrzuje v přesvědčení Standu ve všem podpořit. A Slávek, aspirující jaderný vědec, přišel o lukrativní kariérní postup, protože se připletl do jedné z otcových šarvátek a se zápisem v trestním rejstříku přijde o povolení vyrazit do Moskvy. V důsledku povahy zděděné po otci i fyzického handicapu si navíc nedokáže najít partnerku. Trojice nešťastných lidí, zabarikádovaná ve vesnickém domě a upnutá k myšlence, že je terčem nenávisti ze všech stran, tedy pomalu přichází o rozum. Planou naději vkládáme nejvíc do Marie, která má jako jediná k dispozici alternativu v podobě své širší rodiny.

Studna mohla vyprávět o hodně věcech, nakonec vykresluje především bezútěšnost života za plotem svého vlastního pekla. Závěrečný titulek hlásá, že „zranění lidé zraňují další lidi“, a vyzývá k důvěře v odbornou pomoc. Upozorňuje tak především na rozporuplnou osobnost psychicky nemocného a neléčeného otce, který přes veškerou upřímnou snahu být dobrou hlavou rodiny nakonec zcela izoloval své blízké a pomalu je vedl k sebedestrukci. A tento vliv v případě syna trvá dlouho po otcově smrti. Podobně jako mnohá jiná díla žánru true crime i Studna tyto poučky a přesahy zpracovává naléhavě, ale zároveň nedůsledně. Jde nakonec především o žánrovou podívanou, u níž se asi nelze příliš podivovat třeba nad tím, že člověka s vážně narušenou mobilitou ztvárňuje herec s fyzičkou atleta. Ve svém ranku jde ale o slušně zpracované mainstreamové drama.

Autor je filmový publicista.

Studna. ČR, 2025, 6 epizod. Režie Tereza Kopáčová, scénář Miro Šifra, Kristina Májová, kamera Tomáš Juríček, hudba David Hlaváč, hrají David Švehlík, Johana Matoušková, Filip František Červenka, Kristýna Ryška, Gabriela Marcinková, Jakub Prachař a další. Premiéra na Voyo 10. 1. 2025.