Ohlasy na smrt papeže Františka v české mainstreamové veřejné debatě svorně po­ukázaly na jeho lidskost, neokázalost, s jakou naplňoval nejvyšší pozici v hierarchii katolické církve, stejně jako na silně sociální a ekologické důrazy jeho pontifikátu. Připomínalo se také jeho úsilí o reformu způsobu, jakým se v církvi rozhoduje, tj. spuštění procesu synodality, v jehož rámci jsou sice stále přijímána rozhodnutí shora, avšak v mnohem větším dialogu s obcí věřících a na úrovni konkrétní diecéze. Sám se ostatně raději než coby papež označoval jako římský biskup.

V oblasti katolické rodinné morálky znamenal Františkův pontifikát mírný posun v rámci možného: větší vstřícnost vůči gayům a lesbám formou zvláštního požehnání, aniž by však byl jejich vztah uznán rovným s heterosexuálním manželstvím; snaha o větší otevřenost vůči rozvedeným a znovu sezdaným katolíkům, aniž by byla zrušena nerozlučitelnost svátosti manželství; a otevření debaty o svěcení ženatých mužů na kněze na synodě o Amazonii, kde je velký nedostatek duchovních, aniž by se ale otevřela otázka dobrovolného celibátu.

V oblasti ženských práv byl posun k větší inkluzivitě zřejmě nejmenší, což není u tak patriarchální organizace, jako je katolická církev, překvapivé. V nesmiřitelné morální panice v otázce reprodukčních práv a nebezpečí „genderové ideologie“ František asi nejvíce navazoval na své předchůdce, včetně užívání dekolonizační argumentace, podle níž je prosazování ženských práv v chudých zemích západní ideologickou kolonizací. K té se papežové uchylují už od encykliky Humanae vitae z roku 1968, jež znamenala konzervativní odpověď na sexuální revoluci šedesátých let.

Půda, střecha a práce

František tedy rozhodně nebyl feminista, ale i v otázce zapojení žen v církvi jeho pontifikát přece jen něco změnil: dosadil ženy do historicky nejvyšších funkcí ve Vatikánu a zřídil komisi, která měla diskutovat o ženském jáhenství (nejnižším stupni svěcení). Zároveň také prosadil nulovou toleranci vůči zneužívání moci, jejíž implementace ale závisí na místních biskupstvích. Je ovšem třeba dodat, a v rámci českých reakcí na to upozornil historik Jaroslav Šebek, že Františkovi se zásadním způsobem podařilo posunout étos, s jakým církev vstupuje do světové politiky, od sexuální morálky a „kulturních válek“ k mnohem většímu důrazu na to, že „podporovat život“ nemusí znamenat jen boj proti interrupcím, ale také, a především, boj proti sociálním nerovnostem a proti ničení životního prostředí.

Papež František sehrál důležitou roli globálního aktéra přinášejícího kritiku kapitalismu jako ekonomického systému, který strukturálně vylučuje chudé a plundruje Zemi. Jeho teologie vycházela ze života chudých pracujících lidí a ze spirituality stvoření sv. Františka, podle které Země podporuje náš život a vládne mu. Papež František rád mluvil o třech T: tierra, techo y trabajo (půda, střecha a práce). Lidská důstojnost vychází z toho, že jsme pracující, tvořící bytosti. Práce znamená důstojnost. Nedostatek práce nebo špatná práce nám jako tvůrčím bytostem, jejichž práce určitým způsobem navazuje na Boží stvořitelské dílo, důstojnost berou. A jako pracující za ni musíme bojovat. Papež soustavně kritizoval svět, ve kterém je tolik zemědělců bez půdy, tolik rodin bez střechy nad hlavou, tolik pracujících bez práv. Světu fosilní modernity, ve kterém jsou půda, voda a vzduch v neustálém ohrožení, odpovídal: „Říkáme ne ekonomice založené na vyloučení a nerovnosti, kde peníze vládnou místo toho, aby sloužily. Tato ekonomika zabíjí! Tato ekonomika vylučuje. Tato ekonomika ničí naši Matku Zemi.“

Náš společný domov

Změnu, kterou náš svět potřebuje, aby byl spravedlivější, tudíž nechápal čistě duchovně, ale také materiálně: „Chceme změnu ve svých životech, sousedstvích, ve svých složenkách, v každodenní realitě.“ Jeho starost o chudé, je­­ho teologie lidu přitom nevychází jen ze sociálního učení katolické církve, ale byla formována rovněž argentinskou levicí. V autobiografii Život. Moje cesta dějinami (2024, česky 2025) vzpomíná na drahou přítelkyni Esther, vědkyni a komunistku, která byla jeho mentorkou, když byl v padesátých letech na praxi v laboratoři. Půjčovala mu levicovou literaturu a poprvé mu vysvětlila, co je to mccarthismus. Esther se později účastnila odboje proti argentinské vojenské juntě a založila společnost Madri di Plaza de Mayo, která sdružovala zoufalé matky zmizelých. František se s ní dlouho přátelil a v době diktatury jí pomáhal schovávat zakázanou komunistickou literaturu. Jednoho dne se s hrůzou dozvěděl, že byla mučena a vyhozena z vrtulníku.

František byl pravděpodobně nejvýznamnější globální autoritou, která neúnavně zdůrazňovala, že vylučování chudých a ničení Země jdou v ruku v ruce. Ničení životního prostředí je doprovázeno kontinuálním procesem vyloučení. Jsou to ti nejchudší, kdo nejvíce trpí důsledky změny klimatu. Ve filmu Papež František. Muž, který drží slovo (2018) František načrtává obraz, který dokládá, že jeho kritika současného světa je založena především na materiálních nerovnostech: „V roce 1970 jsem poprvé viděl tzv. gated community obehnanou zdí. Nemohl jsem to pochopit. Zabereme si pro svou malou skupinku kousek půdy a všechny ostatní odvrhneme ven se zbytky Matky Země, které po nás zůstaly?“ Náš společný domov, o němž František píše v průlomové ekologické encyklice Laudato si’ (2015), tudíž není metaforou, ale konkrétní představou spravedlivějšího rozdělení majetku tak, aby každý měl důstojnou práci a bydlení.

Bratrství a sesterství

Budovat společný domov znamená nestavět zdi mezi bohatými a chudými, ale ani zdi mezi národy. Byl­-li sv. Pavel podle Alaina Badioua zakladatelem univerzalismu, František na něj navázal v myšlence univerzálního bratrství a sesterství. Jak známo, jeho první zahraniční cesta vedla do uprchlických center na italském ostrově Lampedusa, kde při slavnostní mši kritizoval západní svět za to, že před tragickými osudy přistěhovalců zavírá oči. Sloužil mši také blízko protipřistěhovalecké zdi na hranici Mexika a USA. Při projevu v americkém Kongresu odvážně apeloval na tamní politiky: „Nesmíme uprchlíky z jihu brát jako čísla, ale spatřit jejich tvář a poslouchat jejich příběh. Proč vůbec prodáváme zbraně, které se proměňují v krev? Je naší povinností zastavit obchod se zbraněmi.“ Ne všichni kongresmani nadšeně tleskali. Při návštěvě Spojených států Františka doprovázela kolona obrovských vozidel, ale on sám jel v malém voze připomínajícím autíčko Mr. Beana.

V rámci papežových mírových snah jsou pro mě neopomenutelné jeho každodenní telefonáty do genocidní válkou sužované Gazy. Od 9. října 2023 každý večer volal do malé katolické farnosti v Gaze. Ptal se palestinských křesťanů, jak situaci zvládají, modlil se s nimi a dodával jim odvahu. Těch zhruba 560 telefonátů výmluvně vystihuje, co pro Františka znamenalo být nablízku pronásledovaným bratřím a sestrám.

I přes oprávněnou kritiku papežství a patriar­chálních struktur katolické církve si Františka budu připomínat především jako ryzího následovníka Ježíše, který bral vážně raně křesťanské společenství majetku, jak je popsáno ve Skutcích apoštolů. Dokázal papežský stolec navždy rozkývat spiritualitou všem společného domova, která je hluboce zakotvená v konkrétní, materiální realitě.

Autor je filosof a odborář.