Jak jsme se dozvěděli ve středu před Prvním májem po jednání vlády, již 7. května by měla být podepsána smlouva s jihokorejskou firmou KHNP na zakázku století. Tou jsou myšleny nové jaderné reaktory v Dukovanech, přičemž dražší investici české dějiny dosud nezaznamenaly. Jelikož jde o jedinečný okamžik, na který budou při pohledu na vyúčtování elektřiny vzpomínat ještě děti dnešních dětí, udělali tentokrát politici svým avízem výjimku. Jinak se z výjimečného postupu – zařazení bodu do programu až na jednání vlády – v případě jaderných elektráren v naší zemi stal už standard.

I přes oznámené rozhodnutí, že stát od ČEZ odkoupí většinu Elektrárny Dukovany II, zůstává s otazníkem, z čeho novou jadernou elektrárnu vlastně zaplatíme. Plurál je namístě, protože vláda potvrdila již dříve navržený mechanismus veřejné podpory, bez něhož by firma do problematické investice ve výši minimálně 400 mi­liard korun nikdy nešla. Podpora vtělená do paragrafů zákona hovoří o bezúročné půjčce takřka na 100 % investice, kterou vláda firmě poskytne. A také o garantované ceně, za niž má stát po dobu 40 let vykupovat veškerou vyrobenou elektřinu z nového reaktoru a rozdíl mezi ní a tržní cenou účtovat spotřebitelům.

Po letech vyjednávání získalo Česko k poskytnutí této podpory mimo rámec tržních mechanismů souhlas Evropské komise. Ale jen pro jeden blok. Stavět přitom chce dva. Takže jednání začne znovu, výsledkem však opět může být jen financování z veřejných zdrojů. Levnou elektřinu na konci toho všeho čekat opravdu nelze. A tak Fialova mantra „projekt přinese dostatek energie za přijatelné ceny pro české domácnosti i pro český průmysl“ směřuje spíše na dnešní voliče, ti budoucí už ho zajímat nemusí.

O čem pak premiér nebo ministr průmyslu raději vůbec nemluví, jsou dopady na finanční možnosti státu. Pokud se podíváme do „Analýzy udržitelnosti financování nových jaderných zdrojů“, kterou v květnu 2023 vypracovalo ministerstvo financí, dočteme se, že celkový záměr vybudovat čtyři jaderné bloky ve stávajících jaderných lokalitách vyžaduje odhadem neuvěřitelných 1,75 bilionu korun. Ptáte se, jak lze něco takového ufinancovat? „Vláda (budoucí vlády) musí stanovit výstavbu nových jaderných zdrojů prioritou a provádět strukturální reformy. To s sebou nese vyřešení řady tlaků, které budou veřejné finance zatěžovat (stárnutí populace, klimatické změny, bezpečnost a obrana nebo rostoucí náklady na dluhovou službu atd.),“ dočteme se v analýze. Co tedy asi tak vláda seškrtá?

K podpisu smlouvy vzhlížejí i čeští průmyslníci, čekající na nové zakázky v uvadajícím jaderném průmyslu. Politici jim slibovali, že nejméně 60 % z celé investice, tedy alespoň 240 miliard korun, půjde našemu průmyslu, což bude ke dni podpisu zajištěno smluvními vztahy. Ve skutečnosti se rýsuje pouze nějakých 10–20 %, podle toho, zda Doosan Škoda Power bude vyrábět jen turbíny, nebo postaví celé turbínové haly. Komické je, že tenhle kšeft by se klidně mohl pojmenovat „Korejci Korejcům“, protože zmíněný výrobce má kompletní korejské vlastníky i management. Naši spoluobčané budou zjevně překvapeni, až se postupně začne odkrývat ekonomická realita související s plány stát se evropskou jadernou velmocí.