Autor úspěšného komediálního ­dramatu Na­prostí cizinci (Perfetti sconosciuti, 2016) Paolo Genovese natočil podobně laděný titul Bláznivě. Konverzační romance nabere nečekaný spád, když si partnerská dvojice k večeři přizve svá další čtyři já. Humorný a rádoby provokativní pohled do myslí dvou lidí se však rychle mění v konvenční komedii, jež lidský charakter redukuje na pár ideových schémat.

Tvůrce reprodukcí

Příběh kombinuje dvě dějové linky. První sleduje Laru (Pilar Fogliati) a Piera (Edoardo Leo) při jejich prvním rande. Rozpačité úvahy, romantické fantazie i skryté obavy protagonistů zrcadlí personifikovaní představitelé jejich dílčích identit, které ztělesňují hvězdy italské kinematografie: Pierovu mysl reprezentuje horkokrevný Eros (Claudio Santamaria), beznadějný romantik Romeo (Maurizio Lastrico), racionální Profes­sore (Marco Giallini) a nevyzpytatelný Valium (Rocco Papaleo). Lařiny niterné pochody představují Trilli (Emanuela Fanelli), Giulietta (Vittoria Puccini), Alfa (Claudia Pandolfi) a Scheggia (Maria Chiara Giannetta), odpovídající podobné směsici chtíče, lásky, logiky a vzpoury jako u Piera. Lařiny identity ovšem pobývají ve stylovém moderním loftu, zatímco ty Pierovy se nacházejí v něčem, co připomíná průmyslový sklad nebo zkrachovalé nakladatelství.

Tempo filmu je diktováno nepravidelnými vstupy do těchto sfér. Formální hra střihů ukazuje, že každé zaváhání před zodpovězením otázky v reálném světě je výsledkem patové diskuse čtyř hlasů v „hlavě“ protagonistů, což z prostého seznámení činí komplikovanou taktickou hru.

Výsledkem je možná zábavný, leč výrazně reduktivní pohled na gender, kulturu a sociál­ní kontext. Psychologie snímku je striktně binární. V mužské mysli nakonec převáží chtíč a rozum; Lařin vnitřní svět je oproti tomu prostředím intuice, romantických snů a paličatosti. Ilustrativní je situace, v níž se Lara snaží Piera uklidnit tím, že mu dovolí sledovat fotbalový zápas, kterému ona údajně nerozumí. Ženská obětavost je opětována shovívavostí muže. Personalizované identity tak nezobrazují skutečné charakterové vlastnosti, nýbrž stereotypy, které jsou snímkem prezentovány jako psychologický fakt.

Zvládne pár umlčet své vnitřní hlasy a dosáhne touženého sblížení? Příběh naznačuje, že ano – ovšem jen tehdy, pokud dvojice přijme předepsané role a postaví se dílčím identitám. Podobným procesem ostatně prošly i ústřední postavy režisérova titulu Naprostí cizinci, který sklidil obrovský úspěch na italské i mezinárodní scéně. Od světové premiéry v roce 2016 se toto komediální drama stalo nejreprodukovanějším snímkem na světě a režisér se dokonce počtem remaků dostal do Guinnessovy knihy rekordů. (V roce 2021 vznikla i česká adaptace, v níž Zuzana Marianková s Petrem Jarchovským věrně zachovali původní konflikty včetně identických dialogů.) Desítky remaků nicméně vyvolávají otázku, zda světová kinematografie skutečně potřebuje tolik verzí jednoho příběhu. Jaký má filmová reprodukce význam, pokud jen bezmyšlenkovitě opakuje již existující obsah, aniž by reflektovala jeho sociokulturní kontext?

Stravitelné stereotypy

K částečné reprodukci příběhu se nicméně přiklonil i sám Genovese, a to právě u své novinky. Už anotace Bláznivě totiž dost připomíná populární animovaný snímek V hlavě (Inside Out, 2015) od Petea Doctera a Ronnie del Carmen, který se minulý rok dočkal pokračování, nebo devadesátkový americký sitcom Her­­man’s Head (1991–1994) od Andrewa Guerdata a Stevea Kreinberga. Obviněním z vykradení produkce americké společnosti Pixar se Genovese brání s tím, že jedinou inspirací pro vznik snímku mu byla vlastní reklama z devadesátých let na licenční poplatek italské veřejnoprávní vysílací stanice Rai.

Bláznivě je humorná, leč zjednodušující sonda do roztěkané mysli muže a ženy. Dějová linka provokativně jen působí, a navíc postrádá originalitu. Průpovídky postav vycházejí ze zažitých předpokladů o genderu. Jedna z Lařiných osobností sice cituje feministická hesla italské aktivistky Carly Lonzi, její projev však zní strojeně. Ostatně už sama představa, že mysl každého z nás je tvořena čtyřmi ideovými principy, je chabým a reduktivním psychologickým konceptem. Bláznivě tak nabízí úsměvnou a snadno stravitelnou podívanou plnou stereotypů.

Autorka je filmová publicistka.