Snímek amerického režiséra Guse Van Santa je první částí volné trilogie zkoumající lidskou smrt. Putování dvou stejnojmenných hrdinů kalifornským Údolím smrti je jedním z nejcitovanějších příkladů trendu zvaného „slow cinema“. Poušť je tu ambivalentním prostorem, jenž se vzpírá uchopení.
V minimalistickém survival dramatu Gerry (2002) režiséra Guse Van Santa je poušť místem, kde se dá ztratit, ale možná i něco podstatného najít. Jedná se v mnoha ohledech o kvintesenciální užití tohoto prostoru. Ten jednou ohromuje svou zdrcující prázdnotou, pak se ale ukazuje jako vrcholná manifestace nezkrotného ekosystému, který odolává lidské kontrole. Poušť filmařům často slouží jako místo, kde se každá informace na pozadí prázdnoty stává potenciálním symbolem a vyzývá k alegorickému čtení. Prakticky každý příběh zasazený do pouště se mění v existenciální drama – a Van Sant jde tomuto potenciálu naproti. Jeho Gerry je jedním z nejtypičtějších ukázek kinematografického proudu zvaného „slow cinema“, ale také materiálem vybízejícím k mnoha výkladům.
Mezi nebem a zemí
Stejnojmenní hrdinové Gerry a Gerry (Casey Affleck a Matt Damon) vyrazili na túru do pouště, aby na chvíli unikli fádnímu životu v okovech systému. Zpočátku si tak procházku kalifornským Údolím smrti užívají jako osvobozující záležitost. Pak ale potkají rodinku se dvěma malými dětmi a iluze je pryč. Kontakt s něčím opravdovým se mění v další prefabrikovaný zážitek – nejde o nic víc než o procházku lunaparkem po vyznačené turistické stezce, o zážitek zbavený všeho rizika, ale také autenticity. Dokonce i tady, na…
Článek je přístupný předplatitelům*kám.
Pro pokračování se přihlaste.Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2 (nejprve je potřeba se registrovat).
Prohlédněte si naše možnosti předplatného