Psát o nové básnické sbírce Jiřího Dynky, nazvané Zdrhnout CZ a anotované jako „básnický bedekr“, není jednoduché. Dynkova poezie je totiž založena na originálním ozvláštnění, na zcizení známých skutečností a jejich nenadálé aktualizaci, což můžeme chápat jako pokus „zdrhnout“, ale i jako snahu obelstít smrt.
Občas slyším, jak někdo někomu říká: „Napiš o tom báseň!“ Na první pohled není nic přirozenějšího než takovou radu dát, a nic snadnějšího než ji uposlechnout. Básně se přece píší, jakmile někdo z libovolné pohnutky usoudí, že o tom nebo onom by se báseň napsat měla… Sám jsem si to nějaký čas myslel, i když jsem tušil, že cesta od „toho“ k básni není přímočará. Jenomže básní, které se od „toho“ dalece vzdálily, jsem četl už tolik, že moje víra ve zjevnou příčinnost i předmětnost básnické tvorby vyvanula. Proto kdykoli znovu zaslechnu onu bezmyšlenkovitou výzvu „Napiš o tom báseň!“, ptám se v duchu: Ale o čem? O čem vlastně? Opravdu je možné napsat báseň o něčem, jako se píší knihy o něčem, třeba o beznaději nebo přátelství? O houbách, dřevěných betlémech, pražské kanalizaci, o Škodě 1000 MB? O vyhoření, nedomykavosti srdeční chlopně, bytové krizi, Hitlerových generálech? Podle všeho to možné je. Existují básně, kterým tvrzení, že jsou o něčem, neuškodí. Kupodivu je jich většina. A pak jsou básně, které nejsou zvlášť o ničem, a přece toho říkají mnoho.
Nesklouznout po slovech
Sbírka Jiřího Dynky Zdrhnout CZ je v anotaci označena za „svého druhu básnický bedekr“. Recenzenti o ní napsali,…Článek je přístupný předplatitelům*kám.