Za manifest mezidruhové spolupráce, či spíše vzájemné závislosti, by se dala označit nová inscenace, která vznikla ve spolupráci několika divadelních spolků, studentstva dvou pražských univerzit a také – jak se divák v průběhu představení dozví – mnoha nelidských aktérů. Spíše než jedno konkrétní téma má tato kousek přes hodinu trvající performance za cíl seznámit diváctvo s posthumanistickým myšlením a aktuálním bádáním na pomezí antropologie a dalších disciplín. Ve volném scénickém tvaru se setkávají krátká přednáška z environmentálních dějin, ostré rapové vystoupení i hrané scénky. Nejpůsobivější jsou pasáže, v nichž tvůrci ztvárňují přejímání jiné než lidské perspektivy, jako je horolezecký výstup po stěně inspirovaný horským kamzíkem. Dramaturgickou kostru tvoří alegorická linka zahrádkáře, který se stará o svůj několikametrový kousek ráje. Marně se snaží zkrotit bujnou faunu a flóru – nad přírodou nelze zvítězit. Je třeba přijmout, že jsme jen jedním z uzlíků v předivu komplexních vztahů. Příroda se bez člověka obejde, člověk bez ní už ne, dalo by se shrnout hlavní poselství inscenace. Na celém projektu je možná nejpůvabnější vědomí provázanosti umění, vědy a politiky. Nejedná se o politické divadlo, které by diváky burcovalo – o probíhajícím ekologickém rozvratu už stejně všichni víme –, ale spíše o připomenutí, že tyto kategorie od sebe nelze oddělit a že by bylo dobré naši perspektivu přehodnotit. S podobnou syntézou se v tuzemském divadle setkáváme jen zřídka.

krtek, kámen, kyanid. Divadlo DISK, Praha, psáno z premiéry 17. 10. 2025