Důvěra je v oblasti dokumentaristiky často klíčové slovo. U mnohých citlivých témat je k eticky i esteticky uspokojivému výsledku třeba, aby aktéři nechali filmaře pobývat s kamerou v jejich světě a cítili se přitom bezpečně. Letošní Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava v soutěži Česká radost uvedl dva tituly, které sledují své protagonisty a protagonistky velmi zblízka a přitom s důvěrou pracují zcela rozdílně.

Zahajující snímek festivalu Virtuální přítelkyně Barbory Chalupové vstupuje hrdinkám nejen do jejich skutečných či pomyslných obýváků, ale také do jejich ložnic. Trojice žen, které působí na OnlyFans, se dosud před kamerou obnažovala z různých důvodů, nejen těch finančních. Chalupová natočila citlivý observační portrét, který se pokouší především destigmatizovat jejich počínání – či podnikání – na dané platformě. Přitom právě důvěra je důležitým pojmem i pro samotnou jejich činnost. Klienti si často neplatí ani tak za to, aby viděli intimní partie dotyčných, spíše dostávají pocit blízkosti, který by jim sledování běžného porna nepřineslo.

Jedna z žen sice hovoří o jistém až terapeutickém účinku, ale ze snímku vyvěrá spíše smutný obraz doby, v níž city nabývají transakční podobu. Zároveň však Virtuální přítelkyně narážejí také na jisté limity zvoleného pozorovatelského formátu s trochou pečlivě…