Střední Evropa coby problém přitahuje obvykle pozornost především samotných Středoevropanů. Při pohledu ze západu či východu kontinentu pak jde nejčastěji o to, kudy vést dělicí linii mezi těmito světovými stranami, což zpravidla znamenalo, kam až expandovat. Z mimoevropského hlediska se zase Evropa pochopitelně redukuje na ty části, které hrály globální roli, a na konkrétním vymezení evropského středu záleží, jestli ho k nim lze počítat. Definovat střední Evropu ovšem není jednoduché ani při pohledu „zevnitř“. Karel Kosík v eseji Co je střední Evropa „podstatu a zvláštnost prostoru zvaného střední Evropa“ pronikavě vymezil slovy: „Tento prostor je spor. Spor se vede o výklad toho, co tento prostor znamená.“

Když do onoho sporu promluví někdo „zvenčí“, vyvolá to „uvnitř“ zvědavost a očekávání. V případě kanadského antropologa Ivana Kalmara a amerického novináře Jacoba Mikanowského se dá ovšem o vnějškovosti mluvit spíše v uvozovkách, oba jsou totiž potomky středoevropských přistěhovalců. Mikanowského rodiče se na počátku osmdesátých let nevrátili ze Spojených států do Polska, Kalmar se narodil v Praze a dětství prožil na Slovensku. Zatímco Američan s polskými kořeny objevuje východ Evropy coby zmizelý kulturní prostor v novinářské knize Sbohem, východní Evropo (Goodbye, Eastern Europe, 2023), jejíž název je ozvěnou filmu Goodbye,…