Donald Trump, který mi leží v žaludku už přes dvacet let (viz glosu v A2 č. 15–16/2024) a zjevně se tím vůbec netrápí, mi nejvíc ze všeho připomíná ikonického antihrdinu ze snímků z Divokého západu: bezskrupulózního byznysmena, který se neohlíží napravo ani nalevo a vezme si, co chce, ať už je to zlato, ropa, přístup k vodě, pozemky, přes něž má vést železnice, či nepovolná žena. Zápletky westernů se, jak známo, točí kolem zneužívání moci, vykořisťování či útlaku a zásadní dynamiku do nich vnáší hrdina, který se hamižnému padouchovi pohrdajícímu zákonem postaví a zpravidla ho nakonec i zastřelí (poté co pozabíjí všechny jeho přisluhovače). Publikum prožije katarzi – antihrdina dostal, co si zasloužil.

Kdybyste ale Trumpa v jeho současném rozpoložení, kdy se chová doslova jako utržený ze řetězu, přenesli do westernového narativu, pravděpodobně byste museli konstatovat, že se jedná o postavu přehnaně stereotypní, až karikaturní. A k takové figuře část diváctva začíná pozvolna pociťovat sympatie – je totiž natolik přepálená, že se stává zábavnou. Asi to nebude hlavní důvod Trumpova znovuzvolení do prezidentského úřadu, ale určitou roli tato „změna žánru“ hrát může. Vina pochopitelně leží především na hlavách takzvaných demokratických elit, které neschopností a pokrytectvím (Díky, že můžem!) přispěly k tomu, že se významná část voličstva začala ztotožňovat s antihrdiny.

V tomto příběhu se ovšem vyskytuje ještě jeden typ lidí. Jde o zástupy podržtašků, přicmrndávačů a vlezdoprdelků, kteří udržují Trumpovo ego v závratných výšinách. Tyto kreatury, možná ještě odpudivější než velký Donald, nás od westernu odvádějí k žánru pohádky – k figurám podkuřujících rádců, rychtářů a dalších činovníků, kteří panovníky svádějí na scestí. Kéž by to v reálném světě fungovalo jako v pohádkových zápletkách a tito jedinci nakonec byli po zásluze potrestáni! V USA ale bezpečnostní složky zabíjejí lidi na ulici a vše nasvědčuje tomu, že cesta ke spravedlivější budoucnosti, je­-li vůbec možná, povede oklikou právě přes Divoký západ.