Kniha Radka Diestlera s podtitulem Historie české gramofonové deskyje první ucelenou prací v češtině věnovanou médiu, které poznamenalo několik generací hudebního posluchačstva. Už v titulu přiznané „vyprávění“ představuje základní výkladový přístup a současně i největší slabinu textu. Knize nelze upřít poctivou heuristiku, má bohatou přílohu, krásnou obálku a přináší řadu nových informací, získaných mimo jiné díky badatelskému vytěžení archivu Supraphonu. Nevyváženost obsahu, nejasné členění kapitol, někdy až příliš užvaněný jazyk a řada detailů, které jsou sice hodné zaznamenání, ale nezapadají do „vyprávěcího“ pojetí knihy, ovšem výsledný dojem kazí. Autora nejspíš bavilo knížku psát, z pohledu čtenáře však může Diestlerův hravý styl působit někdy až nabubřele, jindy pak sebestředně. V každém případě není publikace čtenářsky zcela vstřícná. Díky poctivě sebranému a okomentovanému materiálu ale může skvěle posloužit k dalším pracím věnovaným kulturním nebo mediálním dějinám československé, respektive české populární hudby. Autorem deklarovaný odpor ke kulturní teorii lze jistě respektovat a v něčem může být jeho vyprávění založené na neochotě k teoretické interpretaci občerstvující. Pokud by však Diestler svůj odpor překonal a přece jen se alespoň trochu inspiroval monografií Iana Woodwarda a Dominika Bartmanského Vinyl (2014), kterou si prý sice vypůjčil, ale už nezpracoval, mohlo jít o skvělé kulturní dějiny média, jež zdaleka není za zenitem.

Radek Diestler: Vyprávění z vinylového věku. Paseka 2025, 352 s.