Edward napsal debutový román pro mládež o tom, jaké je pro gaye vyrůstat v katolickém Irsku. Díky sociálním sítím se z něj postupně stává senzace, vzbudí zájem amerických nakladatelů a měl by vyrazit do zámoří na turné, které by podpořilo uvedení knihy na tamním trhu. To, co by mohlo působit jako splněný sen a zadostiučinění pro nerozhodného, frustrovaného irského spisovatele, je však jen dalším tlakem, který se přidává do sbírky jeho neuróz. Edward se stará o svou jednaosmdesátiletou matku, která je po mrtvici němá a odkázaná jen na své pichlavé pohledy a umělý hlas vycházející z jejího iPadu. Představa, že by Edwarda nechala na dva týdny odjet do Ameriky, se zdá naprosto nereálná. A určitě nepomůže, když se jeho tři gay kamarádi rozhodnou, že si k němu na víkend odloží své obdobně nemohoucí matky, aby mohli vyrazit na Pride do exotické země. Čtyři matky jsou remakem italského snímku Sváteční oběd (2008) a původní komedii rozšiřují o queer perspektivu. Snímek otevírá mezigenerační pohled na gay tematiku – přestože vypráví o lidech, kteří už mají coming out dávno za sebou, zachycuje jistou hořkost a nepochopení v rodinách, k jejichž dysfunkčnosti vede mnohem více důvodů než to, že potomek není hetero. Jenže i přes několik působivých scén je vše rámované v hávu „feel good“ komedie, která až příliš násilně mísí humorné eskapády se závažnějšími motivy. A až příliš bezpečně kráčí pro své pointy.

Čtyři matky (Four Mothers). Režie Darren Thornton, Irsko, 2024, 89 min. Premiéra v kinech 29. 1. 2026