„Evropský parlament postavil Mercosuru do cesty další překážku. Hluboce toho lituji,“ napsal na síti X německý kancléř Friedrich Merz po těsném hlasování, které 21. ledna poslalo podepsanou obchodní dohodu mezi Evropskou unií a Mercosurem k přezkoumání Soudnímu dvoru EU. „Ale nenecháme se odradit. Pokud chceme v Evropě dosáhnout vyššího růstu, neexistuje žádná alternativa.“

Slova o neexistenci alternativy, spojovaná s Merzovou předchůdkyní Angelou Merkel, nejspíš nezazněla náhodou. Dohoda o volném obchodu mezi EU a jihoamerickým obchodním blokem Mercosur – tedy Argentinou, Brazílií, Paraguayí a Uru­guayí – v lecčem představuje „starou dobrou“ globalizaci z doby před nástupem Trumpa. Na novou geopolitickou situaci, kterou oponenti dohody podle Merze „nechápou“, chce odpovídat starými prostředky.

V době, kdy se Spojené státy snaží EU oslabit, mohla dohoda skutečně představovat pro starý kontinent politickou vzpruhu. K unijnímu HDP měla přidat zhruba desetinu procenta (a přibližně čtvrtinu procenta k HDP Mercosuru), což už tak slavné není. Hlasování europarlamentu ale vrátilo Unii ke starým vnitřním sporům. Zjednodušeně se dá říct, že pro dohodu byl politický mainstream, proti ní naopak většina krajní pravice a část levice a Zelených. Ze zástupců Francie a Polska ji však nepodržel nikdo, zejména kvůli ostrým protestům tamních zemědělců. Hlavními poškozenými by ale nebyli…