Ve městech, která nejsou krajskými sídly, žije kolem čtyřiceti procent obyvatel Česka, ale míra mediální pozornosti tomu neodpovídá. Většinou ji přilákají jen snadno přístupné zkratky – třeba žebříček kvality života, v němž letos propadl Horšovský Týn a loni Podbořany. I když podobné průzkumy pracují s velkým množstvím dat, o samotných městech a životě v nich toho dokážou říct jen málo. V čele hodnocení se naopak drží Turnov, což je shodou okolností město, kde jsem se narodil a dvacet let v něm žil. Jsem rád, že se to tak přihodilo, zároveň si ale stěží dovedu představit, že bych tam měl žít znovu.

Je snadné dělat si z maloměst legraci – z pěstování pocitu jedinečnosti, ze sebechvály v radničních listech, z podivně aranžovaných výloh, z plakátů kulturních zařízení, z toho, že tu na sebe lidé všechno vědí. To ale není účelem tohoto čísla. V regionech stranou od metropolitních oblastí tvoří tato sídla tkáň nejen ekonomického, ale i společenského a kulturního života. Na následujících stránkách se pouštíme hlavně do průzkumu maloměstské kultury, která mívá především komunitní funkci, ale může sloužit i jako zrcadlo té kultuře, jež se jako provinční necítí. Když letos v jednom regionálním nakladatelství vyšla knížka Temná strana Stochova, pojednávající o historii zločinů a tragédií někdejšího hornického města na Kladensku, koupil si ji každý desátý obyvatel města. Lze se jistě ptát, nakolik to vypovídá o kvalitě dané publikace, nicméně pokud podobných prodejů dosáhnou například básnické sbírky oceněné celostátní literární kritikou, bere se to jako úspěch. Ideál­ní samozřejmě je, když s dobře zvolenou lokální perspektivou dokážeme říct něco, co danou lokalitu přesahuje.

Zajímavé jsou ovšem i samotné pohledy do místních specifik. Právě o menších českých městech přitom platí, že jsou velmi pestrá, a nezáleží zdaleka jen na počtu obyvatel. Žďár nad Sázavou, Bohumín a Mělník jich mají skoro stejně, ale nejspíš se od sebe liší víc než Praha a třikrát menší Brno. Originální portréty tuzemských měst a městeček najdete v letošní letní literární příloze, pro niž vznikly čtyři čerstvé reportáže z Uherského Brodu, Kopidlna, Železného Brodu a Stochova. Myslím, že při psaní o konkrétních místech je nejlepší v nich aspoň nějakou dobu pobývat – i kdybychom podobně jako chilský básník Jorge Teillier, který se z metropole neustále vracel do rodného městečka na jihu země, měli dospět k melancholickému zjištění, že „kdekoliv je život příliš každodenní“.