Na výstavě Životopis vypravěče se prezentujete jako výtvarný umělec. Jak důležitá stránka vaší tvorby to je?

Výtvarný umělec? To zní příliš vznešeně. Tak se necítím. Ale hodně mých uměleckých vášní se začalo prolínat. Rád fotím, také rád píšu. Když mi bylo šestnáct, přál jsem si stát se spisovatelem, ne filmařem. Už tehdy mě bavilo vytvářet věci, kde se různé umělecké formy prostupují. Když jsem se později kvůli studiu filmu přestěhoval do Bukurešti, tato vášeň mi zůstala. Je to vidět i na mých filmech. Zde vystavené fotky jsou také jistým ukazatelem, jak se moje umělecká práce vyvíjela. Právě na fotografii jsem si osvojil svou celkovou filmařskou vizi a kompozici snímání. Tak pozoruji svět kolem sebe a tento způsob u mě zůstává stejný.

Mnoho děl se týká vaší babičky. Jak vás ovlivnila?

Ona se v podstatě přímo podílela na tomto mém zájmu o prolínání uměleckých přístupů. Chtěl jsem zdokumentovat její život a obecně život lidí z Besarábie, odkud pocházela. Napsal jsem o ní knihu, která byla přeložena do francouzštiny pod názvem Une vie roumaine. Tania Ionaᶊcu, ma grand-mère de Bessarabie [Rumunský život. Tania Ionaᶊcu, moje babička z Besarábie, 2024]. Tato výstava…