Ještě v minulé dekádě by současné geopolitické události působily jako námět pro dystopický film. Při sledování každodenních zpráv je dnes skutečně těžké necítit bezmoc. Je vůbec možné se za takových okolností bavit? A jak by taková zábava mohla vypadat? Odpovědí může být tvorba britské skupiny Dry Cleaning – jakkoli tomu těžký, postpunkově melancholický zvuk její nové desky, na níž se opět spíše deklamuje, než zpívá, na první poslech nenasvědčuje. Kytarové vazby, monotónní rytmy i samotné texty, hovořící mimo jiné o černých závojích, zrcadlí tísnivost dnešní doby. Netrvá však dlouho a skladby se nám ukážou ve své surrealistické, gilliamovsky groteskní poloze – jako by všechna ta černota byla jen spáleninou na toustu.

Kouzlo všednosti

Z tohoto pohledu album Secret Love připomíná temnou stand­-up komedii na téma, jak k morbidním a patologickým jevům přistupovat s pochopením – ať už jde o nefunkční rodinu, nebo o komplikované vztahy ke společnosti, partnerovi či sobě samému. Dry Cleaning se nevyhýbají explicitním odkazům na současný politický vývoj, ale nezapomínají ani na drobné příběhy jednotlivců, kteří jsou v zajetí vlastních rozporů. „Myslím, že naše deska odráží všudypřítomnou drsnost a bezútěšnost, ale i momenty krásy. Zároveň je to obraz naší snahy zachytit…