close search

Rozevláté gesto – Naléhavé dopisy

„Básník je muž / který měl být ženou / a který to zmršil – / já to nezmršila,“ píše se v básnickém cyklu Mellanie Kašjak. Modřiny v podkolenních jamkách a vosk v pupíku se v něm střídají s otázkami sexuální identity, burzy se pletou s buznami, příruční jsoucna s příručním topením.

0.

známe se už tak dlouho

že mi stihly odrůst

nalakované nehty na nohou

známe se

od chvíle kdy jsme se změnily –

1.

od našeho posledního vydělení

žluklá modřina – rozpíjení

vodící znaky spjaté

rozžhavenou jehlou

jak ji nejlépe pocítit?

těla zviditelňují represe

sama na sobě

natahují – třou – češou – myjí

od ucha k uchu purpurem zejí

všechny tvé modřiny

v podkolenních důlcích

kéž by rozkaz je rozkaz

neplatí

kéž by

objalas mě zezadu

kéž bychom se

ztotožňovali s tělem

když pro blízké

zapomene na vzdálené

když pro vzdálené

zapomene na blízké

do našeho dalšího vydělení

zřítila ses

tolik zmohla má něha

a je to měsíc

co jsem se tam nevyspala

ale příště

budu hojit tvé tělo

jednou nám to nestačilo

opilá démona

sukuba z Mečeříže

myslím že mě nepoznáváš

protože na sobě nemám rohy

– dvě démonky spolu

snídající obědvající večeřící

vajíčka na hniličko

pospěš si má kočičko

u moci patriarchát

radši se pomilovat

2.

od schoulení

po setmění

bývá zalomený nehet

v mém chrčení

v tvé zkrabatělé kůži

a někde dál

do zahlcených vlasů

zahlcená sevřením

to abych tě poznala až bude…

Článek je přístupný předplatitelům*kám.


Pro pokračování se přihlaste.

Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2
(nejprve je potřeba se registrovat).

Prohlédněte si naše
možnosti předplatného.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image