Sudety jsou pojem, který má v naší kulturní paměti jednoznačně negativní konotace, a snad žádný Čech vůči němu nedokáže za­­ujmout neutrální stanovisko. Krajina nejprve opakovaně kolonizovaná německy mluvícími přistěhovalci, následně krajina průmyslová a kypící životem, po válce krajina zpustošená, vylidněná, opuštěná a posléze vytěžená. Zásluhou nejrůznějších rozvojových programů jsou sice tyto převážně pohraniční kraje oživovány a stávají se turisticky přitažlivými, otisk minulosti je v nich však nesmazatelný a málokdo z „vnitrozemí“ by zde chtěl žít.

Kam až sahají Sudety

Na rozdíl od sousedního Polska, kde znamenají Sudety bez jakéhokoliv hodnotícího znaménka jasně vymezený geomorfologický hornatý region na česko­-polské hranici s nejvyšší horou Sněžkou, v české kultuře je takto jednoduše definovat nelze. Ostatně jak píší olomoučtí germanisté Ingeborg Fialová­-Fürstová a Jörg Krapmann v Plavu č. 8/2017: „Slovo Sudety v českém prostředí stále ještě není – a patrně nikdy nebude – čistým bezpříznakovým historickogeografickým či kulturněgeografickým pojmem, při jehož užití by se okamžitě neotvíraly hlubiny asociací, historických reminiscencí a resentimentů – a s nimi staré rány. Stejně příznakové jsou odvozeniny a složeniny sudetský či pak i sudeťácký, Sudeťák a sudetoněmecký.“

Nad geomorfologickou soustavou tak v českém kontextu jasně vítězí aspekt historický. Když v říjnu 1918 vzniklo Československo, reagovali čeští Němci vyhlášením Německého Rakouska,…