Před deseti lety vyšel v překladu Anežky Charvátové v nakladatelství Fra olbřímí román kubánského spisovatele Guillerma Cabrery Infanta Tři truchliví tygři (1967, česky 2016; viz A2 č. 3/2017), dílo s rafinovanou, proplétající se kompozicí, ohňostrojem jazykových vtipů, anagramů, přesmyček, literárních i kulturních narážek. Kniha Pohled na svítání v tropech (Vista del amanecer en el trópico, 1974), vydaná v češtině loni díky práci téže překladatelky, je oproti Třem truchlivým tygrům droboučký spisek, který svůj jazyk nestaví excentricky na odiv a zachází s ním spíše uměřeně. Soubor minimalistických, koncentrovaných literárních miniatur si paradoxně nárokuje absolutní gesto – vyjádřit obraz či ideu Kuby. V textu se na mnoha místech vyjevují sympatie k živelné karibské podstatě, jež stojí v kontrastu k uhlazené a domněle racionální Evropě. Cabrera Infante psal knihu v londýnském exilu, kam odešel v roce 1966, a tak se v ní odráží touha po opuštěném ostrově i snaha zachytit skrze konkrétní výjevy z historie povahu země, jež se v textu zároveň proměňuje ve snovou, nadreálnou vidinu.

Z mořské pěny

Svítání, obsažené nejen v titulu knihy, ale i v mottu k jednomu z listů Goyova grafického cyklu Rozmary (1799), zde značí postupné vynořování, jak ho zobrazuje první text souboru, v němž ostrovy vystupují z oceánu. Nejprve se objeví pouze obrysy a teprve…