Snad každý z nás si někdy zoufá nad těžkopádností politického systému. Cítí, že je potřeba konat hned a udělat dobré věci, zatímco zkostnatělé instituce tomu brání. Frustrace z nekonečných debat, formalistických procedur a hledání kompromisů často vyvolává obdiv vůči autoritativním formám vládnutí, kde stačí jeden podpis. O jak silnou a široce sdílenou emoci jde, dobře ukazuje dlouhodobá volební úspěšnost hesel o řízení státu jako firmy nebo okřídlené: „Nejsme politici, makáme.“

Dobrý politik se nepozná podle toho, že dělá dobré věci. Ve složitě strukturované pluralitní společnosti ostatně není úplně snadné rozpoznat hned podle obsahu, zda jde o dobrou věc. Zastánci dědičné monarchie mají pravdu v jednom. Dědiční panovníci z Boží milosti byli z podstaty věci nuceni přemýšlet o své zemi v dlouhodobé perspektivě. Byli to totiž oni anebo jejich přímí potomci, kdo sklidili trpké plody vlastních neuvážených činů a rozhodnutí.

Demokracie s relativně krátkými volebními obdobími tuto výhodu nemá. Správce státu motivuje spíše k opatřením majícím krátkodobý efekt, který se ideálně dokáže projevit ještě před zahájením nejbližší volební kampaně. Že budou mít tato opatření dlouhodobě negativní důsledky? To není tak důležité. Bude to někdo jiný, kdo je bude muset řešit, zatímco o mně se bude říkat, jak za…