Výstava Reveries for Fragile Beasts se dá číst jako úvaha o tom, komu přiznáváme význam, hlas a místo ve společném světě. Včely se v ní ocitají na pomezí každodenní zkušenosti a symbolu. Opylují, organizují se, léčí, bodají, ale také vypovídají o stavu krajiny i proměnách klimatu. Aladin Borioli a Sarah Dubná se k tématu vztahují skrze rodinnou paměť: on přes dědečka včelaře, ona přes matku vědkyni. Osobní zkušenost se u obou proměňuje v citlivost k materiálu i dějinám praktik, které po staletí pojily člověka se včelami. Dubná ryje svou site­-specific kresbu přímo do omítky galerie gestem, které upomíná na vpich žihadla, škrábnutí i tetování. Prostor jako by tak získal vlastní kůži. Borioliho fotografie, zachycující specifické úly nazývané „Bannkörbe“, tematizují historický rozměr včelařství. Tyto úly ze severního Německa 16. až 19. století mají podobu lidských tváří, ochranných masek i drobných architektur. Borioli je zkoumá antropologicky – jako svědky vztahu, v němž se řemeslo, pověra, strach ze ztráty i úcta k bytostem zajišťujícím úrodu prolínají s magií, ochranou a představivostí. Jeho „ministerstvo včel“ Apian pak prostřednictvím vizuální a informační koláže ve vitríně galerie ukazuje potřebu brát mezidruhové vztahy vážně. Jako celek je výstava střídmá, soustředěná, téměř zdrženlivá. Právě tím ale získává na naléhavosti. Ukazuje, že ekologické myšlení může začínat u starého úlu, rodinné vzpomínky nebo u otázky, jak dlouho ještě v bzukotu uslyšíme zprávu o světě.

Aladin Borioli, Sarah Dubná: Reveries for Fragile Beasts. Fotograf Zone, Praha, 22. 4. – 11. 6. 2026