Perspektivu zdola v historiografii rozvíjí řada proudů. Klíčové je zejména dílo E. P. Thompsona a indických historiků ze Subaltern Studies Group. Dějiny zdola jsou ale zároveň prostor, kde se historiografie potkává s různými odlišnými podobami psaní o minulosti – s přístupem popularizačním, novinářským, aktivistickým, ale také společenskovědním či filosofickým. Ilustrativní je v tom klíčová postava „lidových dějin“, americký autor Howard Zinn. Jeho cesta k historii vedla přes pilotování bombardérů za druhé světové války, účastnil se mimo jiné náletů na Plzeň. Tato zkušenost v něm zanechala hluboké trauma. Později se zapojil do protiválečných hnutí a hnutí za občanská práva. Vystudoval historii, ale více ho zajímala přístupná esejistika než striktně akademické debaty.

Vždy rozdělená společnost

Jeho Dějiny lidu Spojených států amerických (1980, česky 2012) jsou přes svůj monumentální rozsah popularizující syntézou. Zinn reaguje na výrok velkého historika a ještě většího válečného zločince Henryho Kissingera „Dějiny jsou pamětí států“ slovy: „Nesmíme paměť států přijímat za vlastní.“ Společnost je totiž vždycky rozdělená. Rozdělená a rozdělující je tak i vzpomínka na minulost.

Historik či jakýkoli autor, který píše o dějinách, si vždycky vybírá. Zinn si vybral perspektivu zdola: pohled domorodých obyvatel, černých otroků, žen, pracující třídy a politických nespokojenců.…