Od chvíle, kdy Gottfried Huppertz složil „modernistickou“ hudbu k opusu Fritze Langa Metropolis (1927), patří science fiction k filmovým žánrům, v nichž dostává prostor odvážnější přístup ke zvukové složce než v jiných oblastech kinematografie. Představme si ale, že by obrazy vesmírného nekonečna nebyly rámovány vážnou či experimentální hudbou, ale třeba písněmi Karla Gotta, Václava Neckáře nebo Marie Rottrové. Taková kombinace by v nás zřejmě vyvolávala zvláštní pocity – směs nostalgie, ironie i nečekané blízkosti. A právě s takovým postupem pracuje celovečerní film Ty jsi vesmír (U Are the Universe, 2024) ukrajinského režiséra Pavla Ostrikova, v němž epické záběry osamělé kosmické lodi plující mezi planetami a galaktickými úlomky doprovázejí hity ukrajinské estrády osmdesátých let.

Mezi monumentalitou kosmu a důvěrně známým popovým zvukem vzniká napětí, které filmu dává lehce komické vyznění a zároveň poukazuje na rozpaky, jež se často pojí s představou „ukrajinského sci­-fi“. Tento odstup bývá vysvětlován (domnělou) absencí souvislé tradice vědecké fantastiky v dějinách ukrajinské kinematografie. Svou roli hraje i pozdější tendence přehlížet „žánrové“ tituly jako nežádoucí dědictví komunistické minulosti. Současné umělecké projekty, které vracejí do oběhu ztracenou zvukovou paměť, však tento přístup přehodnocují a nabízejí nové způsoby, jak ukrajinský vesmírný soundtrack sovětského období poslouchat a interpretovat.

Ideologický…