Malý opuštěný sál multikina s vytrhanými sedačkami, obnaženými zdmi se zbytky lepidla a výztužných sítí už sám o sobě promlouvá o dočasnosti. Místo výstavních příček rozdělují prostor banánové krabice a popisky jednotlivých děl jsou napsané na barevných lepicích papírcích. Uvnitř se nacházejí díla, která spojuje motiv domova. Neformálnost tu není nedostatkem, naopak dává návštěvníkovi možnost vnímat toto téma s pocitem určité blízkosti. Výstava téměř dvaceti umělců a umělkyň nastupující až střední generace zpracovává téma bez jednotné interpretace a záměrně ho nechává otevřené. Nejde o adresu nebo čtyři stěny, ale o místo plné vzpomínek, intimity, úzkosti i traumat. Hubert Svaříček se vrací do dětských vzpomínek a na kovových objektech zachycuje rodný dům se zahradou. Díla Kláry Samcové jdou ještě dál do historie – parafrázuje v nich plzeňské interiéry navržené Adolfem Loosem pro židovské rodiny. Namísto drahých materiálů ale sahá po chemlonu a látce ze staré matrace. I v dalších dílech téma promlouvá skrze použité materiály: David Čumalo vystavuje malby na starých skříních, Zbyněk Baladrán kaktusy poskládané z předmětů denní potřeby. Tyto práce přitom představují jen malý výsek výstavy, v níž se téma domova proměňuje napříč médii i přístupy. Ať už záměrně, či ne, samotná instalace evokuje spíš dočasnost než klid, který bývá s uvedeným motivem spojován. Zasazením děl do tohoto prostředí i jejich výběrem se však připomíná, že pocit domova může vznikat i tam, kde nic nepůsobí trvale.

Doma. Kulturní stanice Galaxie, Praha, 29. 4. – 21. 6. 2026