Šestidílná básnická skladba Noční údy lamp plzeňského básníka Jana Sojky se dá lakonicky nazvat bilancí padesátníka, který se ohlíží za rozpadlým manželstvím a svým malým synům nabízí pomocnou ruku, než pochopí svět bez příkras. Zároveň je však knihou konfesní, sebereflektující a ironizující básnické já, ale také knihou částečně erotickou a se silně expresivní tenzí. Do veršů se občas vlamují i další sociální role; autor je vystudovaný učitel oborů čeština a historie, jenž napsal řadu dramat pro amatérský soubor Antidivadlo a vydal také řadu próz, naposledy povídkový soubor Rodina a jiné regály (Host, 2020), reflektující covidovou situaci. Ale zpět k aktuální sbírce. Úvodní verš – „Na počátku byla soulož“ – není jen paralelou k biblickému textu, ale zároveň i počátkem světla života, počátkem zrození. Poté se všemi částmi skladby putuje do temnoty, do noci, do jiného vidění reality. Ostatně básník si je vědom, že nasvícení určitých životních situací je osobní interpretací, která je občas narušena hlasem „té druhé“. Výslednicí celku je nejistota lyrického subjektu, nemožnost absolutního poznání reality a obecně překvapivě v intencích současné české poezie i esence morálky. Jan Sojka jako by implicitně psal o vlastním selhání, o možnosti nápravy svých chyb, o tom, jak obstát sám před sebou i před svými syny, jak obstát na tomto světě ve vymezeném čase. Poezie mu v tom není na překážku, právě naopak.

Jan Sojka: Noční údy lamp. Protimluv 2026, 56 s.