Vracet se do patriarchální teokracie Gileádu se nechce ani June Osborne, hlavní hrdince seriá­lu Příběh služebnice (Handmaid’s Tale, 2017–2025), ani divákům, kteří zvládli všech šest sezon. Adaptace dystopického románu Margaret Atwoodové, psaného za vlády prezidenta Ronalda Reagana, získala palčivou aktuálnost už při prvním uvedení v roce 2017, tedy zkraje prvního prezidentského období Donalda Trumpa. Seriál si zprvu naklonil také diváctvo a kritiky, ale kdysi vyzdvihovaný počin s postupujícími sezonami upadal. Z postav se staly spíš obtěžkané symboly, přibývaly díry v logice děje a rozvláčné proslovy namísto dialogů.

Atwoodová však nezahálela a zřejmě i v dů­­sledku opětovného zájmu o své dílo napsala pokračování s názvem Svědectví (2019, česky 2020). Kniha přináší změnu pohledu: už nesledujeme zneužívané ženy, ale dívky vychovávané k udržování systému. Namísto sexuál­ních otrokyň poznáváme to nejcennější, čím teokratický režim disponuje: dospívající, poslušné a už menstruující slečny z dobrých rodin, vyhlížející sňatek s vysoce postaveným státním představitelem. To platí pro vnímavou a citlivou Agnes i její nejbližší kamarádky, nešťastně zamilovanou Becku, hodnou a naivní Huldu a zvídavou Shunammite. K nim záhy přibude Daisy – navenek je odhodlaná učení Gileádu přijmout, ve skutečnosti však pracuje pro odbojovou organizaci Mayday.

Paličkování místo odboje

Seriálová verze Svědectví, rozšiřující fikční svět Gileádu, na…