Dle nejskromnější definice je autofikce psaním o sobě samém, o vlastním životě. Hranice mezi autorem a vypravěčem se v ní rozostřují a text může působit jako „pouhý“ záznam skutečnosti. Čím více se však chceme tomuto ideálu přiblížit, tím zřetelněji vystupuje nevyhnutelná konstruovanost každého vyprávění. Zvlášť patrné je to u Édouarda Louise. Aby udělal tlustou čáru za bezútěšným dospíváním v severofrancouzské Pikardii, přijal nové jméno, proměnil své vystupování a sepsal vlastní verzi nejen svého životního příběhu. Rozhodl se stát někým jiným.

Román Jak se stát jiným (2021, česky 2023) začíná metatextovým odkazem k aktu psaní a také jeho forma vyvolává dojem, jako by vznikal v jediném horečnatém gestu. Vypravěč přeskakuje mezi vzpomínkami a z textu je cítit nahromaděná frustrace, která žene kurzor po monitoru kupředu. A právě tuto odstředivou energii, nesoucí v sobě zároveň destruktivní i osvobozující potenciál, využili režisér Dávid Paška s dramaturgyní Lenkou Veverkovou ve své divadelní adaptaci.

V útrobách pijavice

První repríza se nesla ve strhujícím tempu, které publiku ponechávalo jen minimum prostoru k rozvaze a místo toho je vtahovalo do víru emočně vyhrocených situací. Ohyzdné nadávky, rodinné křivdy a neutuchající nenávist se prolínají s homoerotickou touhou i hledáním vlastní identity. S afektovaností se však zároveň stupňuje podivně zneklidňující grotesknost, obracející se…