Vláda Petra Nečase se v roce 2010 opírala o oživení neoliberální politiky, kterou akceleroval tehdejší globální trend úsporných opatření. Taková byla reakce pravice na ekonomickou krizi z let 2007 a 2008. Proti tomu se postupně postavila poměrně silná koalice veřejnosti, odborů a levicových intelektuá­lů. Prohlášení Společnost se škrtnout nedá! bylo intelektuálním zdrojem tehdejšího odporu proti vládní politice, který obrátil pozornost k obraně veřejného prostoru. V polovině roku 2026 se zdá, že vláda Andreje Babiše pokračuje v podobném útoku na veřejnou sféru jako ta Nečasova, byť ve změněných kulisách.

Co totiž spojuje útok vlády na média veřejné služby, postupný rozklad veřejných služeb, destabilizace fungujících agend v Úřadu vlády a propouštění expertů z ministerstev? Ve všech případech se jedná o určitý typ útoku na veřejný prostor. Když se podíváme na polistopadový vývoj Česka, zjistíme, že Babišova vláda „model 3.0“ v této tendenci není žádnou výjimkou. Celé toto období se vyznačuje postupným ukrajováním veřejného ve prospěch soukromého. Ovšem s několika výjimkami.

Tuzemský vývoj po roce 1989 trpí určitým fázovým posunem mezi idejemi (či převládajícími narativy) a politickou realitou. To, o čem jedna generace politiků sní a následně to formuluje jako program, má další generace tendenci uskutečnit. Proto se z lůna reálně socialistické…