close search

Vyříkávání si dějin je složité

Rozhovor s Hanou Kubátovou

Se slovenskou, v Praze působící politoložkou a historičkou jsme si povídali hlavně o její poslední knize Kde líšky dávajú dobrú noc. Kresťanský nacionalizmus a holokaust na Slovensku. Řeč však přišla také na vzestup krajní pravice a vyrovnávání se s dějinami.

Hana Kubátová. Foto Tomáš Pacovský

Jak definovat režim slovenské republiky za druhé světové války? Jsou odpovídající pojmy fašismus nebo klerofašismus? A jak jej definovali sami jeho představitelé?

Jako akademička bych asi měla říct, že z hle­­diska klasických politologických teorií by­­chom jej popsali jako typ nedemokratického režimu. Existují různé práce, které zdůrazňují, že ten režim byl dynamický a posouval se na škále autoritativních režimů od jakéhosi předtotalitního stavu přes totalitarizující etapu okolo salcburských jednání v roce 1940 až k režimu posttotalitnímu. Řeší se také, kam jej zařadit v širším politickém spektru, kam patří jeho ideologie nebo jak fungovaly jeho státní instituce. Důvod, proč tu otázku tak komplikuji, spočívá v tom, že ten režim trval krátce, do nemalé míry byl závislý na nacistickém Německu a není jasné, jak by se dál vyvíjel. A také v něm po celou dobu probíhaly vnitřní boje mezi rozdílnými proudy, které se snažily ovlivňovat jeho další směřování. Kdybych to měla říct jednoduše, asi by bylo možné jej označit za nedemokratický režim, který byl vedený křesťanským nacionalismem, ale v jehož rámci nikdy nedošlo k ustavení totalitarismu, jak mu rozumíme v politologii, a nikdy ani nedošlo k ustavení nějakého komplexního klerofašistického režimu.

Mám pocit, že v diskusi…

Článek je přístupný předplatitelům*kám.


Pro pokračování se přihlaste.

Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2
(nejprve je potřeba se registrovat).

Prohlédněte si naše
možnosti předplatného.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image