Ve vašich textech je výrazně přítomné napětí, nejistota, atmosféra ohrožení. Je to pro vás především literární motiv, anebo způsob, jak zachycovat současný svět?

V příbězích, které se odehrávají v Caracasu, je vždy přítomný pocit ohrožení, protože je to velmi nebezpečné město. Pokud chcete vykreslit jeho obyvatele realisticky, musíte si toho být vědomi. A mě baví budovat zápletky, v nichž hrají roli různé intriky a manévry – a je to navíc klasický způsob, jak si získat čtenářovu pozornost.

Caracas ve vašich dílech není jen kulisa či zrcadlo společnosti. Je to spíš dusivý organismus, nebo dokonce duševní stav…

Možná se vám to tak zdá proto, že já sám se považuji za takové městské zvíře – vyrůstal jsem ve městě a vždycky v něm žil. Dokonce se nepovažuji ani tak za Venezuelce, jako spíš za obyvatele Caracasu… Nejde tolik o jeho krajinu, vnímám ho takřka jako samostatnou literární postavu.

Jak se vůbec u vás rodí tvůrčí proces? Z obrazu, věty, postavy? Nebo snad z nějaké úzkosti či neodbytné otázky, která vás pronásleduje?

Někdy z obrazu – ale ten vzniká poetickým způsobem, z jediného slova, příběhu, který mi někdo vyprávěl. Zkrátka mě něco…