Román Jense Wintera Im langen Sommer ge­boren (Zrozeni v dlouhém létě) bývá kritikou přirovnáván k Faserlandu (1995) Christiana Krachta – labutí písni levicové generace osmdesátých let. Krachtova tvorba vešla ve známost jako poněmčená varianta románů Breta Eastona Ellise, který zejména ve svém nejslavnějším díle Americké psycho (1991, česky 1995) reflektuje fenomén životního stylu tzv. mladých městských profesionálů. Sociální svět točící se kolem okázalého konzumerismu, večírků a drog nachází svůj současný ekvivalent v prostředí berlínských aktivistických kreativců, jejichž požitkářství a snobismus se liší pouze dobovými kulisami, formou a ideologií.

Paradoxní kinky parties

Samotný název Winterova románu odkazuje ke knize Der lange Sommer der Theorie (Dlouhé léto teorie, 2015) historika idejí Philippa Felsche. Ten popisuje, jak generace obyvatel německých univerzitních kampusů a obsazených domů postupně vyměňovaly svou teoretickou výbavu: neomarxismus frankfurtské školy byl nahrazen poststrukturalismem Michela Foucaulta a Jacquese Derridy. Tyto nenápadné aluze tak naznačují pointu, která však zůstává vyslovena pouze nepřímo. Nová levice, jejímž mladším generacím se z dohledu vytratil organizovaný boj proti kapitalismu, soustředila veškerou energii na vzpouru proti mikrofyzice moci ve vlastních řadách. Aniž by pomohla ostatním zbavit se pout vykořisťování, sama se uvěznila v okovech…