Výstava Drop Fell into Abyss připomíná stav nad ránem, kdy už večírek skončil, ale realita se ještě nevrátila do obvyklých obrysů. Po podlaze Jedna Dva Tři Gallery jsou rozesety úlomky nábytku, převrácená židle se vzpíná na prodloužených nohách a z rozpadlé konstrukce visí vyfouklý balónek. Objekty Julie Maurin působí jako zbytky po proběhlé události. Uchovávají stopy, ale odmítají se spojit v jednoznačný příběh. Nevíme, zda sledujeme pozůstatky po jedné noci, nebo kulisy snu, který se obrátil proti svému snícímu. Barevné kresby Kristiny Fingerland přenášejí stejnou nejistotu do figurálních výjevů založených na symetrii, zdvojení a opakujícím se motivu pohledu. Spolu s autorskými rámy a stříbrnými kruhy působí jako průhledy do prostoru, v němž se známé tvary skládají podle odlišné logiky. Obě polohy propojuje stav mezibytí: mezi bděním a spánkem, tíhou a lehkostí, celistvostí a rozpadem. Toto prožívání je v kurátorském textu pojmenováno jako psychóza, o níž později kurátorky píší také jako o „stavu osvobození“. Lze to chápat jako pokus normalizovat zkušenost, o které se mluví především jazykem diagnózy a strachu. Zároveň však takové rámování balancuje na hraně romantizace. Ze závažného a potenciálně ohrožujícího klinického stavu se rázem stává přitažlivý obraz ztráty kontroly. Těžko ovšem říct, nakolik výsledné rámování odpovídá původnímu záměru výstavy. Zmíněné fragmenty už nejsou jen kulisami snu po večírku, ale stopami situace, v níž osvobození nelze snadno oddělit od rozpadu.

Kristina Fingerland, Julie Maurin: Drop Fell into Abyss. Jedna Dva Tři Gallery, Praha, 17. 8. – 9. 9. 2026