Česká společnost patří k nejsekulárnějším v Evropě. Tělo zemřelého zpravidla přenecháváme pohřební službě, kremace probíhá stále častěji bez obřadu a urny nezřídka zůstávají nevyzvednuté. Do tohoto rituálního vakua vstupuje sborník, který pro hospicové nakladatelství Cesta domů připravila novinářka Alena Scheinostová. Je to po knize Sebevražda… a jak dál?! (2023) její druhý editorský svazek věnovaný otázkám konce lidského života. Dozvíme se, co se děje s tělem po smrti a co vlastně znamená být prohlášen za mrtvého. Najdeme zde rozhovor s antropoložkou Olgou Nešporovou a texty religionisty Radka Chlupa o vývoji pohřebních rituálů. Podnětný je ale i rozhovor s majiteli krematoria jakožto hlavními průvodci zesnulého. Jádro knihy tvoří rozhovory se zástupci náboženství a etnik významně přítomných v Česku – od křesťanství, židovství a islámu až po vietnamskou a romskou komunitu. Závěr patří formám ekologického „odchodu“, jako je kompostace, ale i alternativním způsobům truchlení. Chybí mi tu asi jen zmínka o současném fenoménu virtuální nesmrtelnosti, čili digitální rekonstrukci zemřelého z jeho stop v kyberprostoru. Obsahově i typograficky zdařilá kniha se může stát praktickou příručkou, jak poskytnout zemřelému důstojné rozloučení, jak se s jeho smrtí vyrovnat a jaké formality neopomenout. Protože tam, kde posmrtný rituál chybí úplně, dochází obvykle spíš k vytěsnění než ke smíření. Nezbývá než přijmout fakt, že smrt je součástí života a každý se s ní nakonec potká.

Alena Scheinostová (ed.): Smrt a umírání v náboženských a etnických tradicích. Cesta domů 2025, 136 s.