Kdo přijel na letošní ročník Festivalu v Avignonu, tomu nemohlo ujít, kolik inscenací si za téma bere sexuální násilí a znásilnění. K prolomení mlčení kolem tohoto tématu ve Francii bezpochyby přispěl proces s pachateli v případu Gisèle Pelicot. Také v trilogii Cadela Força (Síla feny či Síla čubky), jejíž třetí díl a následně první kompletní uvedení se uskutečnily v rámci festivalu v avignonské Opéra Grand, je o sexuálním násilí řeč často. Váhal bych ji však jednoduše zařadit po bok ostatních inscenací. Její režisérka, autorka a performerka Carolina Bianchi s kolektivem Cara de Cavalo (Koňská tvář) totiž nepřistupují k sexualizovanému násilí jako k izolovanému tématu, ale jako k východisku při pátrání po jeho hlubších příčinách a následcích.

Carolina Bianchi působila až do svých 32 let na sãopaulské divadelní scéně, kde kolem sebe vytvořila soubor Cara de Cavalo. V roce 2020 nastoupila do magisterského programu DAS Theatre v Amsterodamu. Tam začala spolu s Carolinou Mendonçou pracovat na pětisetstránkovém uměleckém výzkumu o historii sexualizovaného násilí a jeho vztahu k současnému umění, z něhož později vzešla trilogie Cadela Força. Bianchi dnes sice žije v Nizozemsku, ale většina jejích spolupracovníků pochází z jejího brazilského tvůrčího období. Cadela Força je tedy převážně brazilskou inscenací financovanou a uváděnou evropskými…