O některých autorech víme naprosto zbytečné informace, které leckdy zastíní to podstatné. Mou oblíbenou kuriozitou je třeba případ básníka a překladatele Viléma Nezbedy, jinak strýce jazykovědce Karla Olivy, který prodělal v roce 1944 operaci chodidla: „Před 22 lety si vrazil do nohy drát, který se ulomil, a část asi 5 cm mu zůstala v noze. Tehdy lékař ani on nezpozorovali, že mu část drátu zůstala v noze. Rána se vbrzku zahojila, takže po celých 22 let nepociťoval žádných nesnází v chůzi“ (Večer, 31. 5. 1944). V případě Františka Cajthamla si zase pamatuji nejintenzivněji to, že většina jeho rodiny koktala. On sám na to upozornil ve svých vzpomínkách: „Ze sourozenců otcových koktal pouze strýc Václav (cestář), otec mluvil plynně, zato víceméně koktají moji sourozenci Jan, Josef a Václav. Slýchal jsem, že jestliže někdo ve vesnicích okolo Osova koktá, jmenuje se jistě Cajthaml.“

Už pro tuhle rodinnou zátěž se František Cajthaml spíše ostýchal mluvit na ve­řejnosti, i když byl v mnoha případech a situacích výraznou veřejnou osobou. Narodil se 30. března 1868 do rodiny cementárenského dělníka, vyučil se krejčím a pak putoval jako tovaryš mezi Bykoší, Litní, Berounem, Kojeticemi, Mělníkem, Kralupy a Litoměřicemi. Z Litoměřic, kde…