Existuje podle vás něco jako „ruská povaha“? Pokud ano, jak byste ji dnes definoval?

Ruská kultura si vytvořila určitý obraz, například ruskou zimu nebo „ruského boha“. Je to složitý komplex nadřazenosti, který ale nemá jasné základy, a zároveň komplex méněcennosti. Tyto dvě věci jdou často ruku v ruce. Je pro mě těžké to hodnotit. Dnes se o tom snaží mluvit hodně lidí. Existuje subjektivní pohled na Rusy jako celek, ale zároveň jsou tu jednotlivci. Myslím, že rozdíly mezi osobnostmi jsou větší než mezi národy. Teď je složité o tom mluvit, protože moje země vede agresivní válku a hrozí světu jadernou zbraní. A takové „vtipy“ mohou mít velmi vážné následky.

Začátkem roku 2023 měly bezpečnostní služby z těch hrozeb reálné obavy. Bál jste se?

Ano, samozřejmě. Protože jedna věc je hrát si na hrozbu, ale může se stát, že už pak nebude jiná cesta než ty hrozby skutečně naplnit.

Tak stranou od politiky, co je to ta ruská povaha?

Ve své povídce Osada Věčnost jsem se snažil ukázat, co mi na ruské povaze připadá sympatické. Můj protagonista je laskavý, dobrý člověk, který přijímá život…