Povídkový soubor Oldřicha Suchého je poctou oblíbeným autorům hororového kánonu. Motivické a dějové variace se příliš nepropisují do stylu povídek, který zůstává víceméně stejný: nadšený, možná až trochu moc. Na celkovém vyznění ubírá autorova snaha komentovat své dílo. Z úvodního proslovu ke čtenářům se zdá, jako by autor přebýval v jiném časoprostoru: naříká nad tím, že je horor považován za úpadkový žánr, diagnostikuje obecně rozšířený strach ze strachu a běduje nad žánrovou převahou fantasy nad hororem. Jenže takové lamentace jsou anachronismem: stačí se podívat na nedávno vzniklá žánrová nakladatelství, jimž se zjevně daří, nebo zběžně projet kteroukoli streamovací platformu s enormním množstvím hororových filmů a seriálů. Na literární úrovni pak celek sráží pomrkávání na čtenáře, jímž se Suchý snaží napovědět autora i dílo, kterými byl ten či onen kus inspirován. V některých povídkách ale tato hra skutečně funguje a autor nás donutí hledat vodítka, která by nám pomohla odhalit slavnou předlohu. Poslední významnou slabinou knihy je nevyváženost zařazených povídek. Třeba wildeovská Podobizna, popisující fascinaci staršího muže krásným efébem, buduje velmi hutnou atmosféru zaprášených budoárů; variace Psa baskervillského do děje vnáší nečekaně funkční kontext Jacka Rozparovače a špatná není ani Nevěstinka, těžící z Levinových Stepfordských paniček. Oproti tomu ze souboru trčí naivně aktualizované zpracování Draculy a Carmilly, nemastný a neslaný Lovecraft a otravný Frankenstein. Temné variace žánr neposouvají, jsou ale upřímným vyznáním lásky k němu. V nejlepších povídkách navíc ukazují, že Suchý dokáže cizí motivy přetavit ve svébytný příběh.

Oldřich Suchý: Temné variace. Golden Dog 2025, 334 s.