V těchto dnech (29. 3. 2006) by se dožila osmdesátých osmých narozenin Anna Sieben­scheinová, germanistka, překladatelka a lexiko­grafka, jejíž tvorba se stala významným přínosem české překladové literatury. Vystudovala němčinu a češtinu na FF UK, déle než tři desetiletí vyučovala němčinu na pražských vysokých školách uměleckého zaměření, byla spoluautorkou a editorkou Česko-německého a Německo-českého slovníku. Její největší láskou však byla literatura. Patřila k překladatelům, kteří tlumočí jazyk originálu svědomitě a přesně, věrně zachovávají ducha i smysl překládaného díla a spolehlivě se orientují v jeho uměleckých, dobových i společenských souvislostech. Pro její tvorbu je však příznačné ještě suverénní, ukázněně citlivé zacházení s češtinou, v níž dokázala nacházet i dosud nezvyklé polohy a možnosti. Od próz Heinricha Heina, jejichž svěží, jasný jazyk tlumočila lehce a přesvědčivě, od slavného
Mefista Klause Manna přes auto­ry jako Hermann Kesten, Traven, Hans Habe přešla snadno k dílům mnohem náročnějším, například k Marii Stuartovně Stefana Zweiga, k bohatému jazyku děl Theodora Storma a Adalberta Stiftera, citlivě překládala realisty (Theodor Fontane) i romantiky (de la Motte-Fouqué), věnovala se i současné literatuře (Heinrich Böll, Siegried Lenz) a těšilo ji tlumočit i knížky pro děti. Vrcholem její překladatelské tvorby však zůstávají díla spisovatelů, jejichž jazyk patří k pověstně obtížným: jejího milovaného Thomase Manna (Zpověď hochštaplera Felixe Krulla, Královská Výsost, Lotta ve Výmaru) a zejména epochálního Musilova Muže bez vlastností (též jeho krátké prózy). Anna Siebenscheinová – jak je vidět z její přirozeně neúplné bibliografie – si kladla nesnadné úkoly, ale právě svou náročností k sobě přispěla k podstatnému rozšíření kulturního obzoru české čtenářské obce. Sama byla skromná a téměř s rozpaky přijala
svou nominaci na Státní cenu za překladatelské dílo pro rok 2004, na niž ji navrhla Obec překladatelů. Svých osma­osmdesátých narozenin se tato krásná, laskavá a vzdělaná žena již bohužel (jen o několik týdnů) nedožila. Odešla tiše, jen málokdo z jejích přátel a spolupracovníků se s ní mohl rozloučit. Ale čeští čtenáři, kteří rádi čtou dobré knihy a mají možná některé její překlady ve své knihovně, dobře vědí, že jí vděčí za mnoho.

Autorka je překladatelka.