Od polských parlamentních voleb už uplynulo více než půl roku, ale volební kampaň se stále vyvíjí a nic neukazuje na její brzký konec. Je to důsledek volebního rozhodnutí čtyřiceti procent Poláků, kteří mají právo volit a kteří v září 2005 tohoto práva skutečně využili. Neočekávané vítězství na vítězství nepřipravené strany Právo a spravedlnost (PiS) pod vedením Jarosława Kaczyńského a stejně neočekávaný úspěch jeho bratra Lecha v prezidentských volbách způsobily, že se dvojčata rozhodla převzít v Polsku veškerou moc. K úplnému vítězství však chybí PiS většina v Sejmu. Strana Kaczyńských totiž získala každé třetí křeslo v komoře, což je poněkud málo na to, aby mohla vládnout sama (v Senátu PiS získala 49 ze 100 míst).

Zpočátku se zdálo, že to nevadí, neboť značná většina voličů a pozorovatelů polské politické scény očekávala koalici s Občanskou platformou (PO). To se ale nepovedlo. Už nemá smysl se přít o to, kdo měl tehdy příliš vysoké požadavky. Mnohem závažnější je fakt, že se od té doby mezi dávnými přáteli z antikomunistického undergroundu otevřela propast. V této situaci došlo ke spojení, které se ještě před volbami zdálo absurdní: mezi PiS a dvěma populistickými seskupeními – rolnickou Sebeobranou a nacionalistickou Ligou polských rodin (LPR). Vrcholem tohoto svazku se stalo podepsání polské verze opoziční dohody – takzvaného stabilizačního paktu, který měl menšinové vládě premiéra Kazimierza Marcinkiewicze zajistit klidné vládnutí do konce volebního období.

To však nezajistil, neboť Polsko není Česká republika a pakt se rozpadl ještě rychleji, než vznikl. A tak země zažívá neutuchající hádku o předčasné volby a prochází nepřetržitou volební kampaní:

Do 13. února prezident Lech Kaczyński hrozil rozpuštěním parlamentu, který nestihl včas schválit rozpočet; nakonec ho ale nerozpustil.

Nyní jeho bratr Jarosław vyzývá kolegy poslance k samorozpuštění parlamentu, ale ani jemu se to nepodaří, protože liberálové z PO ho nepodpoří a takový krok musí být odsouhlasen dvěma třetinami Sejmu.

Zůstává pouze jediné východisko: demise vlády, a pak tři nepovedené pokusy o sestavení nové. Ale do toho zase nemá chuť PiS. Takže asi žádné volby zatím nebudou. Anebo přece jenom budou?

Autor je publicista.