Paní Mazoňská
Paní Mazoňská, naše sousedka z přízemí,
z Arkoňské 3.
Její manžel, vysoký a hubený
(v mých očích tehdy stařec),
mi daroval svá alba se známkami;
bylo mezi nimi modré Kongo, zelená Francie
a taky spousta Druhé republiky.
Paní Mazoňská mě občas zvala
na svačinu a chovala se, jako bych byl dospělý,
mluvila se mnou tak vážně, prakticky.
Ze stromů padaly kaštany, lesklé, čisté.
Trávou za oknem přebíhali špačci.
Tiše pracoval čas.
Přeložil Petr Borkovec
Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky
odebírat newsletter A2
