V posledních měsících minulého roku mohli posluchači ČRo 3 – Vltava zaslechnout akustickou hmotu složenou z autentických zvukových záznamů, šumů mnohokrát přehraných magnetofonových pásků, komentářů rozhlasových dokumentaristů a poznámek pro fonoamatéry. V takto vrstevnaté zvukové ploše vykreslili Michal Lázňovský a Gábina Albrechtová-Palyová osobnost rozhlasového dokumentaristy Zdeňka Boučka, který působil v Českém rozhlase od roku 1963 do roku 2006.

Třídílný rozhlasový cyklus byl uveden pod prostým názvem Dokumentarista. Zvolený název odkazuje za prvé k tematické šíři Boučkovy práce, za druhé k jeho uvažování o zvukovém záznamu a rádiu jako médiu různých podob a příležitostí. Posloupnost jednotlivých dílů chronologicky mapuje Boučkovu práci. Cyklus je komponován z jeho zvukových dokumentů a skic, rozšířených o komentáře spolupracovníků.

V úvodu cyklu pojmenovává Michal Lázňovský osobitým způsobem snahu o vytvoření retrospektivního portrétu dokumentaristy, který nečekaně zemřel v lednu 2006. Rozhodné režijní pojetí, nenásilný optimismus zvukových skic Zdeňka Boučka a nesentimentální výpovědi jeho manželky úspěšně vzdorují hrozbě patetického ladění, které často ční z takto komponovaných dokumentů. Jediné zakolísání celého cyklu vidím v mírně sentimentálních dovětcích, umístěných na konci jednotlivých dílů.

První díl je exkursem do 60. a 70. let, ve kterých vznikal pod vedením vzpomínaného pořad pro lovce zvuků, tedy pro fonoamatéry – Halali. Ojedinělost tohoto dnes takřka zapomenutého projektu je nedocenitelná v několika směrech. Především v samotné aktivitě profesionála, dobrovolně se podřizujícího nepevné amatérské základně ve snaze zpřístupnit amatérům vysílací čas a poskytnout jim erudované poučení o zvuku. Význam tohoto projektu dokládají autoři cyklu použitím dobových akustických skic, které se tematicky pohybují od přírodopisných záznamů přes rodinné momentky až k politickým komentářům.

Vybočení druhého dílu z celistvé kompozice cyklu spočívá v tematickém a formálním zjednodušení. Autoři zde pracují výhradně s dialogy, které vedla Gábina Albrechtová-Palyová se spolupracovníky a nejbližšími lidmi nedávno zemřelého dokumentaristy. Přestože tento díl působí v kontextu celého cyklu poněkud nesourodě, jeho kvalita je právě v onom zřetelném zaujetí pozice vůči tématu a stanovení formálních mantinelů. Dokumentárnímu působení Zdeňka Boučka je věnován třetí díl cyklu. Z mnohoznačných a často pokorně rozpačitých výpovědí se od jeho spolupracovníků dozvídáme několik zásad featuru. Dají se velmi obecně popsat jako respektování tématu, opomíjení expresivních výrazových prostředků nabízejících se k ilustraci dokumentovaných skutečností, používání kontinuálního zvukového záznamu, snaha sdělit skutečnosti přes konkrétní lidský příběh.

V cyklu Dokumentarista se autorům podařilo oscilovat okolo jedné osoby a jejího díla a tím zpřítomnili úvahu o funkci veřejnoprávních kulturních institucí a způsobech, jakými vnímají a přistupují k „těm venku“ – osluchačům, amatérům. Z dokumentu Michala Lázňovského a Gábiny Albrechtové-Palyové je zřejmé, že Zdeněk Bouček svým nepředpojatým přístupem k médiu a instituci rozhlasu prověřoval a posouval jejich hranice a činil tak s vědomím, že neustálá interakce s okolím je jedinou záchranou před zkameněním názorů, potažmo institucí.

Autorka je studentka FAMU.